Petr Burian

Má rád pohyb v přírodě, nejvíce běžecké lyžování, jízdu železnicí a plavbu loďmi. Rád se vydá na několikadenní trek se stanem.

1. JAK SI VYBÍRÁM CÍL SVÝCH CEST

Snad jako každý mám pomyslný žebříček zemí, které bych chtěl navštívit. Pro svou oblíbenou Skandinávii mám ručně nakreslenou slepou mapu s označením míst, kam bych se chtěl podívat nebo se tam vrátit.

2. KTERÉ TŘI VLASTNOSTI MUSÍ MÍT MŮJ/MOJI SPOLUCESTUJÍCÍ

Měl by víc dávat přednost pobytu v přírodě než poznání měst nebo památek. Mít touhu poznávat místní kolorit. Být pružný při změně programu - když se nám někde líbí, rádi zůstaneme na daném místě déle, a tím pádem se musejí některá další místa vynechat.

3. BEZ ČEHO SE NA CESTÁCH NEOBEJDU

Bez iPadu s místní SIM (informací není nikdy dost, navigace cestování velmi usnadňuje), bez foťáku a někdy i kamery a bez cestovního deníku.

4. KDE JSEM POTKAL NEJMILEJŠÍ LIDI

Nejtěžší otázka. Milí lidé jsou všude, navíc pokud poznáte místní mentalitu, i naoko nepřístupní lidé mohou být milí. Obecně jsem však nejmilejší lidi potkal v Peru, na Novém Zélandu a na Islandu.

5. MŮJ NEJSILNĚJŠÍ GASTRONOMICKÝ ZÁŽITEK

Jihoamerický rybí salát ceviche (na fotce) a mnohá jídla v hotelech ve finském Laponsku ze sobího nebo losího masa. Ačkoli mám rád lososa na každý způsob, nezapomenutelný je ten připravený velmi jednoduše žárem od ohně majitelem Sněhového hotelu v Rovaniemi.

6. NEJCENNĚJŠÍ SUVENÝR, KTERÝ JSEM SI PŘIVEZL

Kromě CD s místní hudbou a klobouků rád kupuji hudební nástroje. Největší radost mám ze skleněné vázy tvaru kapradí z novozélandské Hokitiky, ve které to sluší každé květině. Nejcennější snad může být hřeb ze zrušené železnice na Špicberkách či bytelný visací zámek tvaru ryby z Nepálu.

7. CO MĚ NA CESTÁCH NEJVÍC PŘEKVAPILO

Celosvětovým fenoménem je fotbal. Pokud lidé nevědí, kde je Česko, vždy znají jména jako Čech nebo Rosický. Navíc fotbal se dá hrát třeba i s prázdnou plastovou lahví nebo celou noc.

8. TŘI ZÁSADY, KTERÉ NA CESTÁCH VŽDY DODRŽUJI

"Zakazuji si časový posun - okamžitě splývám s místním rytmem času. Snažím se předem naučit základní slova v místní řeči. Úsměv je univerzální překladatel - používám jej stále, pomáhá to.

9. V ČEM JSOU LIDÉ VŠUDE NA SVĚTĚ STEJNÍ

Cizinci každý rád poradí nebo pomůže. Snad i s ohledem na poslední zásadu - váš úsměv rozváže jazyk i nejzachmuřenějšímu člověku.

10. KAM SE RÁD VRACÍM

Vždy mě překvapí, že i na nejexotičtější cestě se nakonec v myšlenkách vrátím k Norsku a vyhodnotím ho jako nejkrásnější zemi světa. Rád se vracím na Island, do Jižní Ameriky a na Nový Zéland. V Česku mám oblíbené Žďárské vrchy.

Foto: Archiv P. Buriana, Shutterstock