Protestní hudba si trumpetistu Hugh Masekelu našla sama

Hudební fakta o jihoafrickém trumpetistovi, skladateli a příležitostném zpěvákovi Hughu Masekelovi jsou jistě zajímavá, ovšem ještě o chlup zajímavější se jeví politicko-společenský kontext, jenž dal vzniknout umělecké osobnosti Masekelova kalibru. Ne nadarmo je totiž nazýván nejvýznamnějším reprezentantem afrického jazzu a respektován jako jedna z klíčových postav africké hudby posledních šedesáti let vůbec.

Jazz jako organická syntéza afrických polyrytmů a evropské harmonie na neutrální americké půdě musí nutně Masekelovi sedět – rytmicky se v něm cítí jako doma. Co doma, spíš zve jazz k sobě na návštěvu, zařazuje ještě bohatší škály rytmů a intenzivně je mísí s africkými hudebními elementy. Ze své apartheidem svírané domoviny sice Masekela zavčas utekl, ale vlastní hudební DNA přeprogramovat nedokázal ani pobytem v jazzem uhranutém New Yorku, kam se uchýlil v roce 1960.