Jiří Paták

1. Jak si vybírám cíl svých cest

Cestování je pro mě forma mentálního restartu. Při mém pracovním vytížení je cestování do exotických míst jedinou možností, jak skutečně vypnout a zregenerovat síly. Není důležité, jestli je místo zajímavé kvůli historii, přírodě nebo kultuře. Jde o to, aby bylo svým způsobem originální, neobvyklé.

2. Které tři vlastnosti musí mít můj/moji spolucestující

Cestování má výhodu, že rychle odhalíte charakter lidí. Trochu únavy, trochu nepohodlí, a o člověku se dozvíte všechno. Pokud máte na cestách s někým vydržet, musí být samostatný, pozitivní a mít elán.

3. Bez čeho se na cestách neobejdu

Zážitek z cestování si rád zpestřím tematickou knížkou, klidně i beletrií. Při poslední návštěvě Jižní Ameriky jsem si přibalil životopis Simona Bolívara. Hned máte pocit, že místům a lidem více rozumíte.

4. Kde jsem potkal nejmilejší lidi

Milé lidi najdete všude, ale největší dojem ve mně zanechali Íránci. Kombinace hrdosti, důstojnosti a otevřenosti vůči okolnímu světu, kterou jsem u obyčejných Íránců zažil, ve mně zanechala nejhlubší stopu.

5. Můj nejsilnější gastronomický zážitek

Co do chutí nejsem vůbec vyhraněný. Až snad na smažený hmyz ocením jakoukoliv místní specialitu. Spíše mi v paměti utkví místo. V tomto smyslu byla mým největším gastronomickým zážitkem asi obyčejná konzerva připravená pod širým nebem uprostřed Kalahari (na fotce).

6. Nejcennější suvenýr, který jsem si přivezl

Mám dva takové suvenýry. Jsou spíše smutné, ale o to více si jich cením. Jedním je cent s vyraženými "dvojčaty" z horního patra World Trade Center z roku 2000. Druhým pak fotka z prastarého města na Hedvábné stezce jménem Bám, kterou jsem pořídil v roce 2002. Rok poté toto místo totálně zničilo zemětřesení, a památka tak zřejmě navždy zmizela.

7. Co mě na cestách nejvíc překvapilo

Asi "obrácený rasismus", který jsem zažil v Africe. V Česku si umí těžko někdo představit, že přijede na místo, kde na něj koukají skrz prsty jen proto, že je bílý. Pro člověka, který je liberál a poznal hodně kultur, to byl hodně silný zážitek a něco podobného se mi jinde nestalo.

8. Tři zásady, které na cestách vždy dodržuji

Za prvé, nemá smysl vše podrobně plánovat. Přijedu na místo s přibližným plánem, co chci vidět, ale zbytek nechávám na náhodě. Druhou zásadou je mít o dané zemi dostatek informací, znát minimálně historii. Bez toho ji nikdy nepochopíte. A možná pak necestovat sám. Vždy je lepší mít někoho, s kým se o dojmy podělíte.

9. V čem jsou lidé všude na světě stejní

Nejspíše v tom, že pokud o nich nebo jejich zemi něco víte, mnohem více se vám otevřou. Koho by nepotěšilo, kdyby v Česku narazil na turistu, řekněme z Jihoafrické republiky, který by věděl, že máme svůj jazyk, tisíciletou historii a řadu slavných osobností?

10. Kam se rád vracím

Je těžké se někam vracet, když máte na zemi stovky krásných míst čekajících na objevení. Seznam mám připraven na 50 let dopředu. Ale na jedno místo se s manželkou vracíme pravidelně. Je jím švýcarský kanton Ticino (viz foto), kde najdete unikátní kombinaci hor, krásného počasí, milých lidí a dobrého jídla.

Foto: Shutterstock, Swiss Image