Úkol pro Tuskovy ambice: Zpřehlednit unii

Nadšené Polsko, rozpačité unijní jádro. Bývalý polský premiér Donald Tusk, který se stává předsedou Evropské rady, má na začátku své mise dvojnásob těžkou práci. Bude muset přesvědčit zejména Francii, že bude užitečným mediátorem, což ovšem v představách většiny zemí a Francie obzvlášť znamená příliš nepřekážet zájmům členských zemí.

Předsedovi Evropské rady se přezdívá prezident Evropské unie. Zní to honosně, ale protože ve většině systémů v unii je prezident reprezentativní funkce, nic moc to neznamená. Řečeno mediálním ptydepe: znamená to přesně to, co to znamená. Tusk by měl reprezentovat a zprostředkovávat, nikoli prosazovat vlastní pohled. Obavy Francie před Tuskem, které se zdrcly na "jazykové" argumenty - dobrá němčina, neznalost francouzštiny, omezená angličtina -, spočívají posléze nejvíce v tom, že na rozdíl od svého předchůdce Hermana Van Rompuye Tusk politické ambice má. Chtěl by změnit pozici evropského prezidenta v systému. Jinak řečeno: chtěl by se do dějin unie otisknout víc, než jak se to povedlo (kdo si na něj vzpomene?) Van Rompuyovi.

To se podaří jedině za předpokladu, že Tusk bude mít podporu nějaké vůdčí země. A to se podle Francouzů právě děje. Ti trochu považují Tuska za agenta Angely Merkelové. Předseda Evropské rady nemá samostatnou agendu a je ze všeho nejvíc opravdu tím, kdo komunikačně propojuje ostatní. To nakonec může být pro Tuska výhoda jen tehdy, pokud z přehršle agend, předpisů, ustanovení a témat bude schopen udělat přehledný program EU. Srozumitelný dovnitř i navenek. Učinit unii srozumitelnou, politicky i prakticky, toť, oč běží.

Právě tady může Tusk uplatnit politické ambice, a pomoci tak nejen Polsku a Německu, nýbrž celé Evropě a i Americe, která stále nerozumí tomu, co se v EU děje. Má-li předseda Evropské rady jakožto faktický prezident unii reprezentovat, pak by právě u něj mělo být jasné, čím unie je a čím není. Vzhledem k tomu, že od Van Rompuye toho v tomto směru moc nevíme, má Tuskovo předsednictví šanci na úspěch. I když udělá málo, může to být docela dost.