Bílé stěny, spousta fotek a jakoby nic – žádná konkrétní místa, žádné konkrétní obličeje nebo jednoduše podané příběhy. Fotograf Michal Ureš to návštěvníkům galerií nikdy neulehčoval, ale jakmile se člověk dostane do blízkosti jeho snímků, ocitne se v magnetickém poli zvláštně přitažlivé neurčitosti a téměř neomezeného prostoru pro divákovu fantazii.

Zbývá vám ještě 90 % článku