Dvořák, Smetana, Janáček. Česká filharmonie natočí deset titulů pro svět

Už podruhé bude Česká filharmonie natáčet pro přední světové vydavatelství klasické hudby Decca Classics. Díky úspěšnému kompletu Dvořákových symfonií a koncertů, kterým si vloni v létě otevřela cestu na mezinárodní trh, nyní filharmonie uzavřela smlouvu s Deccou na deset dalších titulů české hudby pořízených pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Natočená už je Sukova symfonie Asrael, dále bude následovat Dvořákovo Stabat Mater, Te Deum a Requiem, později přibude Smetanova Má vlast či Janáčkova Glagolská mše a symfonická balada Šumařovo dítě.

Výhledově se ale počítá dokonce i s díly méně známých českých skladatelů 20. století Vítězslava Nováka a Otakara Ostrčila. „To jsou z pohledu Deccy spíš sběratelské nahrávky, které se budou hůře prodávat. Vydavatelství nám ale slíbilo, že když budeme spolupracovat v takové míře, vydá pro nás rovněž tituly v zahraničí prakticky neznámé,“ říká generální manažer souboru Robert Hanč, podle nějž by filharmonie mohla vydat jednu takovou nahrávku ročně.

Kvůli spolupráci s Deccou také orchestr prozatím odkládá plány na to, že by si po vzoru například Berlínských filharmoniků založil vlastní vydavatelství. Aby bylo v takovém případě na trhu s klasickou hudbou dostatečně viditelné, muselo by vydávat čtyři až pět titulů ročně. „To je v situaci, kdy budeme nahrávat intenzivně pro Deccu, kde se počítá se čtyřmi kompaktními disky ročně, v podstatě nemožné,“ vysvětluje Hanč a dodává, že zatímco ve světě je dnes běžné, aby si pořízení nahrávky orchestr financoval zcela sám, Decca na produkci částečně přispěje.

Česká filharmonie se tak po lipském Gewandhausorchesteru stává druhým symfonickým tělesem, s nímž Decca navazuje dlouhodobou spolupráci. Filharmonici o ni začali usilovat po nástupu současného vedení v čele s generálním ředitelem Davidem Marečkem a šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem.

Právě angažmá Bělohlávka zaujalo Costu Pilavachiho, jenž byl na přelomu tisíciletí prezidentem Deccy a dnes patří k nejvýše postaveným manažerům vydavatelství Universal Music, pod nějž Decca spadá. „Protože Pilavachi má rád maestra Bělohlávka a cení si české hudby, pomohl nám zorganizovat první schůzky,“ popisuje Mareček první setkání, na nichž se domlouvalo, že Česká filharmonie pro Deccu nejprve natočí komplet Dvořákových symfonií a koncertů.

Tehdy měli Češi štěstí – na nahrávku Dvořáka se totiž ve stejné době připravoval hlavní dirigent milánské La Scaly Riccardo Chailly. Decca, pro niž kompletního Dvořáka v polovině 60. let natočil London Symphony Orchestra s dirigentem Istvánem Kertészem, však nakonec dala přednost interpretaci prvního českého tělesa a momentálně nejznámějšího tuzemského dirigenta Bělohlávka.

Dvořákovský komplet vyšel vloni v létě, a jak podotýká Hanč, dnes už se jeho prodeje blíží hranici 5000 kusů. Přestože první vlna recenzí, které otiskl například britský časopis Gramophone či deník New York Times, už pominula, podle Hanče je myslitelné, aby se kompletu prodalo ještě několik tisíc kusů.

„Stovky kusů určitě prodáme na říjnovém turné po Japonsku, kde na každém koncertě čekáme návštěvu okolo 2000 lidí,“ podotýká Hanč a připomíná, že Japonci mají pro Dvořáka dlouhodobě slabost. I proto se při podobných zájezdech České filharmonie také Decce vyplatí, aby měla v koncertní síni svůj prodejní stánek. „Bereme to vše jako důkaz, že Česká filharmonie se vrátila mezi světovou špičku,“ dodává Mareček.