Magdalena Kožená: Mimořádný hlas, který vtahuje do hry

Mezi nejpodařenější hudební dokumenty, které Česká televize po roce 2000 vyprodukovala, patří snímek Magdalena z roku 2008. Tedy hudební portrét Magdaleny Kožené, ve kterém charismatická umělkyně ve stylu zpívaného barokního recitativu sebeironicky vypráví svůj životní příběh od „neskutečného snu malé holčičky ke skutečnému životu mezinárodní pěvecké hvězdy“.

Autor tohoto textu se s ní nebo s jejím zpěvem setkal mnohokrát. Poprvé to bylo v roce 1995 po triumfu na soutěži v Salcburku, který Kožené pootevřel dveře do světa. Řada recitálů v Praze, od prvního bachovského v roce 1996, kdy byla Dvořákova síň Rudolfina zpola zaplněná a někteří hudební kritikové se o jejím hlasu vyjadřovali buď pohrdavě, nebo shovívavě, až po zatím poslední, bouřlivě oceňované loňské vystoupení.

Mezitím Kožená zpívala téměř ve všech důležitých hudebních místech Evropy, získala si také obecenstvo newyorské Metropolitní opery, porodila tři děti, dělala zázemí svému snad ještě vytíženějšímu manželovi, siru Simonu Rattleovi, který je hudebním ředitelem Berlínské filharmonie, a také svoje umění zaznamenala na řadě nahrávek.

V roce 1999 podepsala Kožená v Hamburku – i díky lobbingu české pobočky PolyGramu, dnešní Universal Music – první kontrakt s gramofonovým světovým leaderem, společností Deutsche Grammophon, které zůstává věrná dodnes. Během let se její jméno objevilo na 37 titulech, z toho recitálů bylo 15. Mají stabilně vysokou úroveň a mnohé z nich měly oslavné kritiky.

Určitě jsou to desky Lettere Amorose (2010), Songs My Mother Taught Me (2008), Mozart – Arias (2006), Lamento (2005), French Arias (2003), Le belle immagini (2002) nebo Love Songs (2000).

Přes nepopíratelné kvality všeho, co Kožená natočila, jsou zajímavé i návraty k začátku její světové slávy, tedy k nahrávce árií z kantát a oratorií Johanna Sebastiana Bacha z roku 1996 (celosvětové vydání je o tři roky mladší), kde pěvkyni doprovázel český soubor Musica Florea. Možná tento snímek není tak dokonalý jako pozdější nahrávky, je v něm ale obrovské nadšení, srdce a mládí v rozpuku sil.

Už tehdy bylo jasné, že malá země ve středu Evropy dala po delší době světu mimořádný hlas. Jenomže výjimečných hlasů se rodí stále hodně. Čím je tedy Magdalena Kožená tak výjimečná, že téměř dvacet let patří do pěvecké elity? Kromě snadno rozpoznatelného témbru je to její komplexní osobnost: vysoká inteligence, schopnost syntézy i analýzy a srovnání, totální propojení zpěvu a obsahu textu či operní role, ale také přirozená oduševnělost, bezchybný cit pro styl, flexibilita, respekt vůči posluchači i divákovi – a pokora!

Její hlas není omračující, možná může některými specifiky provokovat, ale už po několika minutách posluchače vtáhne do hry, či spíše do světa tvůrců hudby i slova.

Něco ze základů dnes už zralého umění získala Kožená v rodině, školením, audiovizuální spoluprací s klavíristy, dirigenty, režiséry, kolegy na jevištích a jinými muzikanty, něco ale prostě dostala geneticky darem a pouze to přijala a rozvinula.

Mimochodem si lze těžko vybavit zpěváka či zpěvačku z bývalého Východního bloku, který by byl schopen na světové úrovni interpretovat hudbu od Claudia Monteverdiho po Benjamina Brittena nebo Víta Zouhara.

To vše jistě přispělo k tomu, že Magdalena Kožená se stane v jubilejní 120. sezoně prvním rezidenčním umělcem České filharmonie.

V Rudolfinu představí čtyři náročné programy, přičemž v jednom ji doprovodí na klavír její manžel. Jiný, barokní, bude ozvláštněn scénicky.

Možná nejvíc ale slibuje její dramaturgicky „vymazlený“ říjnový písňový recitál s Mitsuko Uchidou, jenž je součástí evropského turné.

Pódium Rudolfina se stane důležitou konstantou sezony Kožené, kdy v březnu a v dubnu se podílí v Baden Badenu na provedení Růžového kavalíra, v květnu nabídne evropským městům recitál s Uchidou a v červnu francouzské barokní árie s Le Concert d´Astrée (včetně zastávky 25. června na zámku ve Valticích). Mediálním vrcholem bude 11. září koncert s Vídeňskou filharmonií na BBC Proms v Royal Albert Hall. České posluchače může těšit, že páteří podzimu Magdaleny Kožené se stane pražské Rudolfinum.

Autor je šéfredaktorem magazínu Harmonie