Natočit tradiční poctu, jistě. Zato vyvolávat mrtvé – to se v jazzu často nedělá. Jenže americkou zpěvačku Cassandru Wilsonovou, která je v devětapadesáti letech jedním z největších dobrodruhů tohoto žánru, to k „onomu světu“ táhne dlouhodobě. Už do svých – dvěma Grammy později stvrzených – desek z přelomu devadesátých let a začátku druhého tisíciletí promítla posmrtné mýty z letopisů starého amerického Jihu. Později samplovala nahrávky amerických indiánů, zajímala se o jejich rituály. Nořila se do legend afrického kmene Jorubů, od něhož odvozuje svůj původ, a hovořila o převtělování.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace





