Špinar v operní inscenaci Národního divadla zkouší položit Janáčka na lopatky

Poslední opera Leoše Janáčka Z mrtvého domu, vycházející z Dostojevského vězeňských "zápisků", je setkáním dvou přecitlivělých duší. Ta Dostojevského provádí psychologickou analýzu vězňů, která si nezadá s vhledy doktora Freuda; ta Janáčkova nalézá emoce, jež se hudbou nejen umocňují, ale také pročišťují do podoby živých esencí.

V Janáčkově opeře si skladatel se spisovatelem rozumějí, protože oba hledají onu "boží jiskru v temnotě lidské podstaty". Když ovšem do hry hudebních emocí a psychologických hnutí vstoupí ještě třetí prvek přecitlivělosti režisérské, začnou se někdy dít podivuhodné věci.