Ve veřejných diskusích i v parlamentu se o uprchlících a migrantech hovoří jako o nájezdnících, o invazivních barbarech. Uprchlíci nejsou vůbec vnímáni jako někdo, kdo by měl tvář.
Ale lokální odmítání tohoto globálního problému je naivní a skoro sebevražedné.
To, co jste teď vy, můžeme být my...
Svítím. Jsem sluníčkář. Stal jsem se jím ve veřejné debatě, protože nemám rád hysterický odpor proti migrantům, kteří po desítkách tisíc bloudí Evropou. U "gruppenführera Pravdy a Lásky" (toto krásné označení mi na blogu věnoval Jiří Paroubek, děkuji!) to zase takové překvapení není; kdo jiný by měl naivně svítit a dívat se pozitivně na věci, které jsou svou povahou temné a beznadějné. Tak jako vlna imigrace, kterou považujeme za něco vnějšího a vzdáleného, za něco, čemu se lze poměrně snadno ubránit tím, že před imigranty zavřeme dveře.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení