Při chůzi roste kreativita lidí, což lze využít i v práci, zjistil výzkum

Při chůzi lze neformálně probrat řadu pracovních věcí. Anglická královna Alžběta své premiéry vždy po krátkém seznámení a "oťukání" odváděla z Buckinghamského paláce na špacír v ostřejším tempu do přilehlého parku. A dobře dělala, protože nedávná studie americké Stanford University potvrdila, že kreativní myšlení při chůzi dosahuje o 60 procent lepších výsledků, než když sedíme. Rozhodující přitom není prostředí, v němž se pohybujeme, ale samotný pohyb při chůzi. Už 30 minut chůze denně výrazně snižuje riziko demence a srdečních příhod.

Chůze podporuje přirozenou komunikaci

Na procházce se také oslabují rozdíly mezi nadřízenými a podřízenými. Lidé se cítí uvolněněji a otevřeněji vyjadřují své názory. Nedochází k tomu, že by si někdo hrál s telefonem či počítačem, komunikace je přirozenější. Jde se rovnou k věci, a tak se šetří čas všem.

Chůze navíc dodává lidem energii. Další studie společnosti Johnson & Johnson vloni ukázala, že po třech měsících porad v podobě procházek cítí zaměstnanci vyšší míru energie, soustředění a angažovanosti. Studie britské University of Essex zase zjistila, že již pět minut pohybu venku stačí k tomu, abychom měli výrazně lepší náladu a cítili se celkově šťastnější.

Lucie Čížková, lektorka v oblasti vzdělávání, proto spojila své hobby − chůzi − s poradenstvím. Vymyslela projekt Chvála chůzi, který vychází vstříc rozvojovým potřebám různých skupin a vyvažuje sedavý způsob života. "Jsem průvodkyně na procházkách. Pracuji s obrazy v přírodě, které cestou potkáváme. Pořádám metaforické procházky pro firmy," říká Čížková.

Kam nasměrovat další kariéru

Lidé v současnosti stále častěji mění profesi či zaměstnání. Proto typická kariérní otázka, co podniknout dál, s kým pracovat, co člověka baví, zajímá stále více lidí. Obor kariérního poradenství prožívá v zahraničí boom, poptávka po něm poroste i v Česku. Proto se i kariérní poradci učí zážitkové terapii. Například při jedné takové procházce se 40 kariérních poradců s Lucií Čížkovou učilo, jak lze využít vzájemnou interakci člověka s různými prvky v parku či přilehlém okolí. Zapojit lze i různé umělecké objekty v okolí.

Kreativně lze pracovat téměř se vším, protože takové podněty v kanceláři chybí. "Šli jsme asi hodinu a půl Brnem. Bylo to po celodenním sezení a diskusích na konferenci, která se týkala právě kariérního poradenství a překračování hranic − fyzických i těch mentálních," vysvětluje Lucie Čížková.

"Vyšli jsme z konferenčního sálu a potřebovali se dostat do restaurace, kde byla večeře. Šlo asi o jeden kilometr. Zvolila jsem trasu, kterou jsem předem prošla a hledala obrazy, se kterými se dá v rámci tématu pracovat. Přišli jsme do ulice, která byla rozkopaná, nebylo tam nic moc hezkého. Když jsme tam vešli, tak jsem se účastníků ptala − jak se vám líbí tato ulice? A oni − hm, nic moc.

Tak jsem je vyzvala, aby zkoumali, co se tam děje. Měnily se tam plynové rozvody. Když jsme se začali bavit o té metafoře, tak jsme zjistili, že kariérnímu poradci se často dostane do ruky klient, který je v podobné situaci. Takový rozkopaný… Ale třeba byl předtím v pořádku a teď jde jen o nutný proces změny a pak na tom bude líp. Říkali jsme si − aha, jak to vlastně máme v kariéře s tou změnou? Co dělat s dočasným chaosem v životě člověka?" vysvětluje Lucie Čížková.

Zážitky z přírody a sebereflexe

Metodicky procházka pokračovala tak, že si lidé své postřehy vyměňovali ve dvojici a povídali si o nich za chůze. "Nakonec jsme skončili v Tyršově sadu v Brně, kde mají vyvýšený záhon pro nevidomé. Můžete si tam osahat bylinky a trvalky. Zadala jsem účastníkům úkol.

Učili se spoléhat jeden na druhého, přesně vyjádřit, co potřebují ve chvíli, kdy jeden provází druhého, když jeden z dvojice nevidí. Přes oči měl totiž zavázaný šátek. Klienti si vyzkoušeli obě role. A když jsme dorazili po hodince a půl do restaurace, tak ta skupina byla jiná než na začátku. Ta skupina byla proměněná, protože lidé mezi sebou sdíleli nějaký zážitek," říká Lucie Čížková.

"Na procházce se s lidmi událo něco individuálně, protože jsem jim dávala úkoly, byli nuceni o sobě hlouběji přemýšlet − na Moravském náměstí, kde vede pět cestiček, se měli bavit o svých pěti silných stránkách. To je typická otázka, kterou klade kariérový poradce často klientovi.

Ale anii pro něj samotného to nemusí být jednoduchá otázka," podotýká Lucie Čížková. "Kombinace toho, že se dopoledne sedí na nějaké konferenci a po obědě, kdy mají všichni tendenci usínat, se naplánuje krátká procházka po okolí, je dobrý nápad. Účastníci tak mají šanci se lépe poznat," říká Lucie Čížková.

Procházka pro neziskovou organizaci

Na jedné takové procházce se o víkendu probírala strategie rozvoje jedné neziskové firmy. A otázka zněla, jaký postoj zaujmou při nové organizační změně. Šlo o použití tradičních koučovacích technik, ale v prostředí, které navozuje lepší atmosféru pro nezatížené myšlení.

Lidé jsou mimo kancelář kreativnější. Manažeři a zaměstnanci také z odstupu lépe hodnotí, zda vůbec pracují na správném místě, či přežívají ve firmě třeba jen ze strachu. "Bavili jsme se o tom, jak fungují v týmu. Jak komunikují o tom, když je potřeba změna. V bezpečném prostředí si mohli odžít lecjakou ošemetnou situaci," říká Čížková.

Využitelné jsou procházky při výjezdech firmy a určitém typu obchodních schůzek. Lucie Čížková dále kombinuje procházky s metodou "oceňujícího se ptaní". Ta se v angličtině nazývá "appreciative inquiry". Jde o nenásilný přístup k organizačnímu rozvoji a změně. Otázky míří na to, co se člověku či firmě daří a je životaschopné. Lucie Čížková se inspirovala moderními metodami v neformálním vzdělávání v Dánsku. "Zjistila jsem, jak je přirozené a příjemné učit se v bezpečném prostředí," shrnuje.