Klasický životopis pořád vede, sociální sítě jsou spíše pro kontrolu

Když má personalista zrovna napilno, projdou mu za den rukama desítky životopisů. Většina je bezchybných, některé se ale hemží hrubkami, další jsou zase nepřehledné a jiné nesouhlasí s tím, co mají kandidáti na sociálních sítích. Podle Marka Sedláčka, ředitele náborové divize ve společnosti Manpower, se ale situace postupně zlepšuje, protože si lidé začali uvědomovat, že životopis je jejich vizitka.

HN: Ovlivnila větší dostupnost informací na internetu kvalitu životopisů?

Určitě ano. Počet chyb v životopisech se dlouhodobě snižuje, a to jak díky kvalitním šablonám, tak i většímu počtu materiálů, ze kterých se dají čerpat informace. Svůj podíl na tom mají také různé firmy, které pomáhají kandidátům psát životopisy a vyvarovat se tak chyb. Životopis je dokument, kterým lidé prodávají své schopnosti a který o nich něco vypovídá.

HN: Jakou váhu má v dnešní době, plné sociálních sítí a různých profilů, klasický "papírový" životopis?

Bude se to asi zdát zvláštní, ale obyčejný tisknutelný životopis ve Wordu či PDF je stále tím hlavním zdrojem informací a sociální sítě jsou spíše doplňkovou záležitostí. Při první selekci personalisté procházejí primárně tisknutelné životopisy. V druhém kroku pak může přijít na řadu srovnání údajů se sociálními sítěmi, zejména s profilem na pracovním LinkedInu a Facebooku. Myslím si, že internetové zdroje se ale budou využívat čím dál častěji, takže by na to lidé měli být připraveni a vážit, co všechno o sobě zveřejní.

HN: Myslíte, že kandidáta může poškodit třeba zveřejnění fotografií z bujarého večírku?

Domnívám se, že personalisté rozumí tomu, že lidé mají nějakou profesní tvář, ale zároveň také tu osobní. Takže fotografie například z oslavy narozenin, silvestra či dovolené by na škodu být neměly, spíš je to důkaz toho, že kandidát má také nějaký život a přátele. Pokud bude ale facebookový profil složený pouze z fotografií z hospod a večírků, může být k zamyšlení, zda takový člověk neslaví příliš a jestli se to nepromítne v jeho pracovním výkonu.

HN: Když se vrátíme zpět ke klasickým životopisům, jaké chyby se v nich nejčastěji objevují?

Rozlišujeme dvě oblasti chyb, a to formální a obsahové. V prvním případě jde například o grafickou nesladěnost a celkově "nehezkost" životopisů. Častou chybou je také nepřehlednost, kdy personalista musí informace v dokumentu složitě vyhledávat. Další běžnou chybou je špatně zvolená fotografie. Po obsahové stránce lidé nejčastěji chybují v pravdivosti uvedených údajů. Patrné je to, když porovnáte životopis a profil na LinkedInu, kde si lidé nedovolí tolik vymýšlet, protože jsou do jisté míry hlídáni ostatními. Lidé také často vynechávají své pracovní zkušenosti, prodlužují působení v některých firmách a zveličují svoje schopnosti i koníčky.

HN: A co gramatické a pravopisné chyby?

Ty jsou také hodně časté a jsou velkým faux pas. Nicméně personalista by měl umět zhodnotit, jak moc podstatné je pro danou pozici to, že kandidát píše s chybami. Pokud klient hledá lidi do vedoucích a kancelářských pozic, jsou tyto chyby stopkou. Ale na pozice třeba do výroby zase tolik vadit nemusí, protože se nepředpokládá, že by kandidát někdy psal nějaké delší dokumenty a prezentoval je před ostatními.

HN: Představme si výběrové řízení na nižší kancelářskou pozici. Kolik procent životopisů bude vyloženě chybných tak, že byste je musel vyřadit?

Osobně nejsem přítelem vyřazování kandidátů kvůli chybám v životopisu. Nikdy totiž nevíte, proč je dotyčný udělal. Takže se snažíme najít nějaké relevantní informace, a pokud vyhovují požadavkům našeho klienta, tak dotyčné na pohovor pozveme. A čekáme, co přijde za člověka. Personalisté se pak mohou kandidáta třeba i zeptat, proč měl v životopisu chyby a proč si s ním nedal více práce. Nakonec se třeba zjistí, že jde o jinak kvalitního kandidáta, který je ale dysgrafik.

HN: Co všechno o kandidátovi chyby v životopise vypovídají?

Neměly by vypovídat nic. Základní a zároveň nejdůležitější věcí v personalistice je nepředpokládat. Spousta lidí si udělá mylný dojem podle výkladu dokumentu a informací v něm, ale životopis je pořád jen kousek papíru, na který něco napíšete. Profesionál by měl hodnotit pouze to, zda informace v životopisu odpovídají tomu, co hledá klient, nebo ne. A pokud odpovídají, pozvat takového člověka na osobní schůzku. Bohužel se setkáváme i s personalisty, kteří možná i ze své nezkušenosti rozhodují na základě pocitů a dojmů, nikoliv doložitelných faktů. Pak je potřeba se nedat a za svá práva bojovat. Dá se například oslovit nadřízený onoho personalisty.

HN: Vzpomenete si na nějaké vyloženě kuriózní věci či chyby, které si lidé napsali do životopisu?

Jeden kandidát nám napsal, že byl taková "holka" pro všechno. Také nám v jednom životopisu přišla fotografie obnaženého muže a informace o tom, že je metrosexuál. Jedna dívka zase psala, že ji baví psychologie, jenže vyšlo najevo, že přečetla jen půl jedné knihy. Za úsměvné pak považuji i informace o tom, že někdo ovládá MS Office a přitom má rozházené formátování v celém dokumentu.