Osudovou operní rolí se Rossiniho Popelka stala pro ukrajinskou mezzosopranistku Lenu Belkinovou, která ji od včerejška zpívá i v pražském Stavovském divadle.

"Je to opera buffa, tedy by měla být komická, ale mně postava Popelky veselá nepřijde," vysvětluje během zkoušek pěvkyně. "Popelka měla těžký život, v tom je mi blízká. Mně zemřel tatínek, když mi bylo dvanáct, a sestra se ke mně nechovala hezky. Navíc nejsem z bohatých poměrů. O to tvrději jsem musela pracovat," říká Belkinová.

Osmadvacetiletá pěvkyně pochází z Krymu, což je jediné téma, kterému se v rozhovoru vyhýbá. Raději vypráví, jak ji matka, učitelka hudební výchovy, už v dětství vedla ke klavíru. Marně. "Byla jsem líná," vysvětluje Belkinová.

Ale s matkou se rok individuálně učila zpěvu a v patnácti − dříve, než bývá obvyklé − ji díky tomu přijali na hudební akademii v Kyjevě.

"Říkali mi, že mám hlas na třicet, ne patnáct roků," vzpomíná Belkinová, která se prý pěveckou techniku učila poslechem Marie Callasové nebo Plácida Dominga.

Když teď člověk Belkinovou pozoruje při zkouškách v Praze, pochopí, proč roku 2009 po vítězství v pěvecké soutěži v Kyjevě dostala nabídku do opery v Lipsku a tři roky nato příležitost zazpívat Angelinu, tedy hlavní roli Rossiniho Popelky, v Itálii.

Belkinová to nevzala na lehkou váhu. Na měsíc se odstěhovala do Říma, učila se italsky a chodila na kurzy herectví. Což je patrné i teď v Praze, kde Popelku nejen špičkově zpívá, ale i hraje − jako nevinnou, zranitelnou dívku "se špetkou melancholie a velkýma, temnýma očima, které působí sladce a zasněně", jak o Belkinové pravil režisér italské inscenace.

Opera

Gioacchino Rossini: Popelka
Hudební nastudování: Jan Kučera
Dirigenti: Jan Kučera, David Švec
Režie: Enikő Eszenyi
Stavovské divadlo, Praha
Premiéry: 21. a 22. ledna, nejbližší uvedení 26. a 27. ledna

Popelku v Itálii natočila společnost Mondovision a vyrobila z ní film, který se promítal ve 150 zemích světa. Díky tomu pěvkyně začala dostávat nabídky. Blýskla se na Rossiniho festivalu v italské Pesaře, kde zpívala v operách Straka zlodějka a Aurelianus v Palmýře.

Od té doby účinkovala v Madridu, Boloni, Petrohradu, Tokiu nebo švédském Malmö, kde doteď zpívá Olgu v Evženu Oněginovi. Příští sezonu jí v repertoáru přibude hlavní role v Carmen a poprvé také zazpívá Varvaru v Janáčkově Kátě Kabanové.

Pražské publikum zažije její Angelinu neboli Popelku podobně, jako ji zpívala v Itálii − maďarská režisérka pražské inscenace Enikő Eszenyi, kterou si diváci budou naposledy pamatovat jako jednu z tváří představení 1914 režiséra Roberta Wilsona, dala pěvkyni značnou svobodu.

"Hodně jsem už na té postavě pracovala, vím, co cítí a jak bude reagovat," tvrdí Belkinová, podle níž měla režisérka beztak dost práce s technickou složkou inscenace.

Aby ne − v těchto dnech na jevišti Stavovského divadla místo magického kočáru stojí auto. To se v jedné scéně spouští ze stropu, zatímco Popelka na jeviště vyjíždí zespod. "Bylo náročné tu scénu načasovat. Pražská opera má konzervativní pověst, ale zrovna tímhle na posluchače udělá dojem," dodává Belkinová.