Recenze: Vítězný film loňského Berlinale z Íránu přijel do českých kin taxíkem

Loňský vítěz Berlinale je nejlepším důkazem, že umění a politika k sobě mají v Berlíně velmi blízko. Íránský film Taxi Teherán, který dnes vstupuje do českých kin, vznikl potajmu, podobně jako předchozí dva snímky režiséra Džafara Panahího. Ten byl v roce 2010 odsouzen k dvacetiletému zákazu natáčení, neboť jeho předchozí díla údajně napadala islámské zvyky.

V domácím vězení brzy nato vznikl snímek Toto není film. Přinejmenším technologicky spadal do kategorie "domácího videa" a v roce 2012 byl propašován na festival v Cannes na USB disku, ukrytém v koláči.

Novinka Taxi Teherán se vypořádává se zákazem veřejného natáčení po svém − celá se odehrává uvnitř taxíku, na jehož sklech jsou namontovány tři kamery. Taxikářem je samotný Panahí a jeho jízda teheránskými ulicemi je sérií přirozených mikrodramat. Tak přirozených, až se ztrácí rozdíl mezi fikcí a dokumentem.

Taxi Teherán je hraný film, účinkují v něm však neherci, často reální lidé, kteří hrají sami sebe − ať už jde o Panahího neteř či právničku Nasrin Sotoudehovou. Lidé nastupují a vystupují, jde o typ taxíku, do kterého může kdokoliv přisednout.

Panahí toho využívá, s novými lidmi přicházejí na přetřes nová témata, ale též nové dějové zvraty. Nejde sice o film s tradiční zápletkou, přesto se v něm neustále něco děje. A na pozadí všednodenních hovorů, mnohdy velmi vtipných, se ozývá ironie namířená proti některým místním zvyklostem.

Auta mají v íránské kinematografii zvláštní postavení. Ve filmech tamního nejslavnějšího režiséra Abbáse Kiarostamího často slouží jako originální vypravěčský nástroj, a jeden z nich se dokonce celý odehrává v taxi. Panahí nepřišel s ničím novým a také pohyb na hraně mezi skutečným a inscenovaným děním patří k základu íránského filmu.

Panahího jízda naopak místy působí lehce vykonstruovaně. Jde o temný i radostný film, ale nikoliv o otisk frustrace utlačovaného filmaře. Někteří Panahího íránští kolegové tvrdí, že jde o dokonalé PR. I kdyby, Taxi Teherán zůstane důkazem, že v dnešní době se dají prakticky bez peněz natáčet chytré i zábavné filmy.