Autor Aloise Nebela vystavuje. Jaromír 99 do galerie přivedl i komiksového Zátopka

Muž v klobouku se potácí s nožem zabodnutým v zádech. A jinému, který to už má za sebou, čouhají nohy z mělkého hrobu. Ale drasticky ty výjevy nepůsobí, jsou to jen černé siluety na bílém papíru, ze kterých krev neteče. Pro jejich autora představují stíny vlastních snů. A svou nadsázkou se ony výjevy blíží třeba funerální poezii J. H. Krchovského.

Výtvarník Jaromír Švejdík alias Jaromír 99, jehož bilanční výstava byla minulý týden otevřena v brněnském Domu pánů z Kunštátu, má ovšem melancholičtější rukopis. Velmi jednoduchý, ale také velmi působivý a ten si udržuje už téměř dvě desetiletí bez výrazných proměn − jak ve volné tvorbě, tak jako autor komiksů, z nichž nejslavnější, nakreslený podle textu spisovatele Jaroslava Rudiše, je zfilmovaný Alois Nebel. Ale v poslední době Jaromír 99 přestal být pouze "černobílý" a přidal trochu barvy.

Důvodem je i objednávka nakladatele komiksu nazvaného Zátopek − když nemůžeš, tak přidej, který Jaromír 99 právě dokončil podle textu spisovatele Jana Nováka. "Odehrává se v 50. letech, zjišťoval jsem si, jak vypadal tehdejší svět na dobových fotografiích a plakátech, a tam jsem ty barvy našel," říká Jaromír 99 k tlumené červené a modré, jimiž "rozsvítil" černobílý základ. V těchto barvách "tepláků Dukly" vnímá Jaromír 99 také město Zlín, kde olympionik Emil Zátopek žil.

Výstavu, jejíž spolukurátorkou je historička umění Kateřina Tučková, známá mnohem víc jako literární bestselleristka, nazval Jaromír 99 s vykřičníkem: Nechte mě tady! Tučková název vysvětluje tím, že Jaromír 99 nechce měnit styl a rozhodl se "jako partyzán" držet v dané (výtvarné) pozici.

Jaromír 99 přivedl do galerie Aloise Nebela i Emila Zátopka

Dalších 5
fotografií

Ovšem svým rozháraným, váchalovsky řezaným autoportrétem s vlčími rysy z roku 2013 jako kdyby chtěl tehdy padesátiletý autor naznačit, že jeho vnitřní svět není přímočarý. A možná proto jej Jaromír 99 alespoň překrývá přehlednou výtvarnou strukturou, jejímž výsledkem je někdy v zásadě jasně sdělný piktogram, ukazující únikový východ z dnešní "echt" výtvarné scény přetížené koncepty.

V případě Jaromíra Švejdíka to má svou pevnou logiku. V osmdesátých letech začínal jako rocker, proslul s jesenickou skupinou Priessnitz a před několika roky se výrazně podílel s kapelou Umakart na nebývale zdařilé reinkarnaci zpěváka Václava Neckáře a jeho repertoáru.

Rovněž Švejdíkova výtvarná práce je "pop-music" v té nejlepší formě.

Brněnská výstava, kromě prvních ukázek ze Zátopka, připomíná všechny již vydané Švejdíkovy komiksy, včetně novinky, seriálu Dawson City, který s Jaroslavem Rudišem od loňska připravují pro časopis Vlastní cestou, vydávaný pivovarem Bernard. Předlohou je závěrečná etapa života českého zlatokopa Jana Eskymo Welzla, který zemřel v roce 1948 v kanadském Dawson City poblíž polárního kruhu.

Situace člověka na okraji geografickém i psychickém je Švejdíkovi blízká. Předurčila to nejspíš jesenická část Sudet, odkud pochází. Ta se výrazně otiskla do syrových, přesto zvláštně sladkých písní kapely Priessnitz, stejně jako do základního výtvarného pocitu jakéhosi opuštění v zapomenutém kraji.

A z tohoto regionu podle Švejdíka pochází i technika vystřihování či vyřezávání, jíž vytváří portréty svých přátel i třeba lidí ze starých sudetských náhrobků, když překrývá tři vrstvy z bílého, černého a šedého papíru.

Této volné tvorbě, při níž ho neděsí termín odevzdání jako v případě objednaných komiksů, říká "kreativní vystřihování".

Ale diváka Švejdíkovy portréty vyděsit mohou: upřenýma, jako onen hrob mělkýma očima, které působí coby průchody do složitých vnitřních světů. Franzi Kafkovi, jehož Zámek také převedl Jaromír 99 do komiksové podoby, těch očí pro jistotu "vyřezal" jedenáct. Kam všude asi vedou?