Recenze: Museem Kampa na výstavě vane Kupkova modř a vinou se Malichovy dráty

František Kupka je momentálně světově nejslavnějším českým malířem 20. století, ale zřejmě byl i nejpřemýšlivějším. Jeho abstraktní obrazy sice vypadají velice spontánně a intuitivně, ve skutečnosti je za nimi velká intelektuální dřina.

Tři variace obrazu Vanoucí modře ze 20. let minulého století, které se vzácně ze zahraničních sbírek teď sešly v pražském Museu Kampa, dokládají malířovo zaujetí modří a jejími kvalitami, jak je například odráží moře. Současně s prezentací Kupkových děl začala v Museu Kampa také výstava věnovaná jedenadevadesátiletému Karlu Malichovi, především jeho nově objevenému reliéfu z konce 70. let.

"Pokaždé, když se zabývám novou Kupkovou výstavou, objevím nové možnosti interpretace," říká kurátorka českého původu Markéta Theinhardt, která působí na pařížské Sorbonně. Kupka byl jako mnoha jinými vjemy fascinován neklidnou vodní hladinou.

"Vychází z pozorovaného, ale obraz není jeho bezprostřední reakcí. Malba je pro Kupku citlivá vrstva, na které nově vytváří logický, znalostmi matematiky podepřený organismus," popisuje kurátorka, která nejstarší z trojice obrazů Vanoucí modře zná ze sbírky pařížského Centre Pompidou. Druhé plátno bylo na Kampu zapůjčeno z pražské Národní galerie.

Museem Kampa vane Kupkova modř a vinou se Malichovy dráty

Nejmladší ze tří Kupkových Vanoucích modří, a také nejprostší varianta z nich, pochází ze soukromé anglické sbírky. "Loni se tento obraz po dlouhé době, kdy se nevědělo, kde skončil, objevil na londýnské aukci. Neprodal se, ale my jsme díky Christie's mohli kontaktovat majitele a požádat ho o zapůjčení," říká spolukurátorka Kupkovy výstavy Helena Musilová.

Trojici Vanoucích modří předcházel ještě jeden obraz, který byl podle dobového katalogu představen na pařížské výstavě v roce 1924, ten však Kupka zničil. "Nepodařilo se mu vyjádřit, co zamýšlel. Téma zkusil jinak a soustředěněji," poukazuje na obrazy v prvním patře Musea Kampa Markéta Theinhardt.

Malou, "studijní" výstavu doplňuje Kupkův figurální obraz Voda/Koupání z let 1906 až 1909 a také kresebná studie k Vanoucí modři. Co v Kupkově díle formálně následovalo po "Modrých", ukazuje obraz Černý ovál, rovněž zapůjčený ze sbírky Centre Pompidou.

Dokumentární a také myšlenkové pozadí vystavených děl doplňují ještě fotografie koupajícího se malíře a také citát z jeho úvah, které si celý život zapisoval: "Probíráme-li dále příklad barev modrých, jakož i jejich nejbližších sousedů ve vidmu, uvidíme, že vždy vyžadují, aby byly zdůvodňovány a uzavírány ve formách protáhlých, štíhlých a přímočarých, naopak rumělkové červeni a oranžové žluti nejlépe hoví, umožníme-li jim, aby se rozpínaly ve tvarech okrouhlých a ohebných."

O půlstoletí mladší Karel Malich je rovněž fascinován světelnými (barevnými) zákonitostmi, ale také krajinou a energetickými poli. Jedno ze svých nejrozměrnějších děl, reliéf s obrysem lidské hlavy a dynamickou změtí křivek vzdušných vírů, vytvořil v letech 1978 až 1980 pro Lékařskou fakultu v Plzni. Plastika byla umístěna ve fakultní jídelně. Tamní správci budovy se mnohokrát vystřídali, aniž by tušili, jakou hodnotu by měli opatrovat. Nakonec se na čtyřmetrové dílo zapomnělo a sám autor reliéf považoval za ztracený.

Teprve loni na jaře jej − na původním místě zaskládaný skříněmi − objevili lidé z plzeňského spolku Křížky a vetřelci, kteří se snaží mapovat zapomenuté umění z dob normalizace.

Nově zrekonstruovaný reliéf v přízemí Musea Kampa visí po boku dalších nástěnných či závěsných objektů Karla Malicha. Ty dokládají překvapivý návrat umělce, jenž se více než deset let věnoval jen kresbě, k drátěným plastikám.