Šéfové si určí docházku sami. Nový zákoník práce upraví režim topmanažerů i home office

Pro nejvyšší manažery ve firmách už nebude platit pevná pracovní doba, na internetové připojení při práci z domova bude muset přispívat zaměstnavatel. Ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD) chce, aby pracovní vztahy byly pružnější, a přichází proto s rozsáhlou novelou zákoníku práce.

Jeho poslední verze platí čtyři roky a nechal ji napsat předchůdce Marksové Jaromír Drábek z TOP 09. Šéf týmu, který má novelu na starosti, právník Petr Hůrka, říká, že řada úprav jen uzákoní to, co už v praxi stejně funguje.

To je podle něj právě případ nové zákonné kategorie vrcholových řídících zaměstnanců. Rozumí se jimi první dvě manažerské linie ve firmě − typicky generální a finanční ředitel. Topmanažeři by si podle novely mohli začít určovat pracovní dobu sami. "Reagujeme tak na praxi, že tyto pozice jsou fakticky závislé spíše na výkonu člověka než na době, kterou stráví v práci," říká Marksová.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ CHYSTANÉ ZMĚNY V ZÁKONÍKU PRÁCE

Pokud by tedy nejvyšší manažeři potřebovali jeden den pracovat dlouho do noci, neměli by nárok na zaplacení přesčasu. Další den by ale klidně mohli odejít domů už v poledne. "My předpokládáme, že už dnes generálnímu řediteli pracovní dobu stejně nikdo neurčuje. On už tak pracuje podle potřeb a k blahu firmy," vysvětluje právník Hůrka. Podle autorů novely bude za takového topmanažera považován šéf s minimálním platem 100 tisíc korun měsíčně.

To, že už dnes firmy příliš nenařizují svým nejvyšším ředitelům, aby fungovali v režimu od−do, potvrzuje i poradenská společnost Deloitte. Jak podotýká vedoucí týmu pracovního práva v Deloittu Jan Procházka, manažeři si svou pracovní dobu rozvrhují i tím, že některé úkoly delegují na podřízené. "Samotní vrcholoví manažeři se zpravidla nedomáhají doplatků za přesčas či dodržování limitu přesčasů, jelikož rozvrhování práce beztak spadá do jejich odpovědnosti," říká Procházka.

Také Česká spořitelna by uvítala, kdyby svým šéfům nemusela počítat odpracované hodiny. "V mezinárodních korporacích například nejsou výjimkou pracovní telefonické konference v pozdních večerních hodinách kvůli časovým posunům nebo časté pracovní cesty," vysvětluje mluvčí spořitelny Kristýna Havligerová, proč současný systém považuje za "velice nepraktický". Stavební společnost Eurovia by u něj ale naopak ráda zůstala. "V konečném důsledku by pravděpodobně došlo ke zvýšení agendy kolem takových pozic," tvrdí mluvčí Eurovie Iveta Štočková.

Trendem slaďování práce s osobním životem se autoři novely řídili i v případě přesnějšího vymezení práce z domova, která je nyní podle zákona možná buď pořád, nebo vůbec. V praxi je ale běžné, že firma svému zaměstnanci takzvanou home office umožní třeba na jeden den v měsíci, kdy je nachlazený nebo potřebuje zůstat doma s dětmi. Mezi zaměstnanci je možnost občasné práce z domova dokonce oblíbenějším benefitem než stravenky.

"Současná úprava o tomhle mlčí. Chceme, aby se firma a zaměstnanec mohli dohodnout, že je možné z domova pracovat i částečně. Třeba jen pondělky," říká ministerský právník Hůrka s tím, že v takových případech by šéf mohl určovat zaměstnanci pracovní dobu a chtít po něm, aby byl k dispozici třeba od osmi do pěti. Nyní si pracovní dobu zaměstnanec určuje sám.

Také v případě této úpravy podle Hůrky ministerstvo uvolňuje zákon tak, aby odpovídal zaběhnuté praxi. Tady to už firmy ale nevidí tak jednoznačně jako u topmanažerů. "Máme obavy, aby přílišná konkretizace úpravy, jejíž nedostatečnost dosud žádné potíže nezpůsobovala, nevedla paradoxně k pádu práce z domova jako takové," řekla právnička HR oddělení ČSOB Zuzana Kocurová.

Firmám může vadit i to, že jim zákoník nově uloží povinnost proplácet zaměstnanci náklady spojené s prací z domova, především připojení na internet. A zaměstnavatelé budou zodpovědní i za bezpečnost práce. Podle Hůrky ale kvůli ochraně soukromí nehrozí, že by firmy chodily k zaměstnancům domů kontrolovat, zda tam mají bezpečno. Jako schůdné se mu jeví proškolení zaměstnance, který by pak podepsal, že jeho byt je v pořádku.

Novela upravuje třeba také podmínky hromadného propouštění nebo výpočet dovolené. Ministryně Marksová klade také důraz na "zvýšení ochrany" lidí, kteří vykonávají práci mimo pracovní poměr. Jedná se o dva typy dohod − o provedení práce nebo o pracovní činnosti. "Nově jim bude muset zaměstnavatel garantovat čas na odpočinek, evidovat odpracovanou dobu a u dohody o pracovní činnosti bude vznikat právo na dovolenou přímo ze zákona," vypočítává ministryně, která by chtěla, aby novela platila od dubna příštího roku.