Festival Jeden svět se věnuje uprchlické krizi i snědeným psům

Víra v to, že filmy mohou změnit společnost, musí být u Hany Kulhánkové silná. Jinak by ani nemohla řídit filmový festival s tematikou lidských práv Jeden svět, jehož 18. ročník včera začal. "Nejsem ale tak naivní, abych si myslela, že uděláme kulturní revoluci," říká.

Podle Kulhánkové jsou však podobné festivaly stále důležitější platformou − jako významný distribuční kanál, ale také jako prostor pro kultivovanou diskusi, během níž není člověk skryt za anonymitou virtuální sítě.

"Na letošní ročník jsme se snažili vybrat filmy, které mají, jak se anglicky říká, social impact," vysvětluje ředitelka. A společenský dopad Jednoho světa je opravdu výrazný. Každoročně festival v Česku navštěvuje kolem 120 tisíc lidí.

Podle Kulhánkové například v americké či severské kinematografii běžně vznikají umělecky kvalitní dokumenty, jejichž cílem je něco změnit. "Nemusí to být jen změna zákonů, ale i pobídka k tomu, aby lidé začali o problémech komplexněji přemýšlet," podotýká.

Festival Jeden svět se věnuje uprchlické krizi i snědeným psům

Dalších 5
fotografií

Jedním z klíčových témat letošního ročníku Jednoho světa je uprchlická krize, jíž se dotýká mimo jiné jedenáct dokumentů z programové sekce Hledání domova. "Dnes se zvedá vlna všeobecné netolerance, ale na druhou stranu mě překvapují a motivují malé iniciativy, které vznikají na popud samotných lidí," říká Kulhánková a hovoří o dobrovolnických službách, které pomáhají uprchlíkům na pražském hlavním nádraží. "Možností je velmi mnoho a je na každém z nás, jak je uchopíme."

V sekci Hledání domova se lze podívat třeba do jednoho z největších pákistánských uprchlických táborů, odkud se chce hrdina vydat zpět do své domoviny pod "Starý ořešák", jak zní i název dokumentu s až mytickým nádechem. Film Mezi věřícími se zase ptá, čemu se učí děti v pákistánských školách zaštítěných neprůhledně dotovanou Červenou mešitou, centrem radikálního islámu.

Protagonista belgického filmu Můj džihád hovoří o příčinách radikalizace a snaží se přimět muslimskou komunitu, aby začala vnímat původní, pozitivní význam démonizovaného slova džihád. A dokument Plavba přenese na diváky pocity lidí, jejichž svět se smrskl na vratkou bárku mezi Evropou a Afrikou.

Festival Jeden svět ve filmech ukazuje příklady lidí, jimž není společenská situace lhostejná, jako v případě Rakušanky "mamy Flory", která ve filmu Café Waldluft otevřela rodinný penzion výhradně žadatelům o azyl. Ale i sami organizátoři se − v inspiraci filmem Cowspiracy, o ekologické zátěži způsobené živočišnou výrobou − rozhodli jednat. Letošní ročník je vegetariánský, hosty vozí elektromobily a místo balené vody dostanou kohoutkovou.

Střet malých a velkých dějin charakterizuje tragikomický soutěžní snímek Ukrajinští šerifové, kde amatérští strážci pořádku v malé vísce řeší případy snědených psů, zatímco v povzdálí probíhá revoluce.

Z vizuální síly samotného prostředí těží jak čínský Behemoth, odehrávající se v dantovském pekle uhelných dolů, tak americko-bolivijský film Salero z největších solných dolů planety, jejichž běloba září až na měsíc. A směs fascinujících osudů i obrazů nabídne rovněž vizuálně velkolepý francouzský projekt Člověk, první film, jehož premiéra proběhla na Valném shromáždění OSN.

Ředitelku Kulhánkovou osobně zasáhl australský dokument Gayby Baby. "Jde o krásně natočené příběhy čtyř dětí, které mají gay či lesbické rodiče," přibližuje Kulhánková.

Věří, že chytře vystavěný snímek o čtyřech dětech a jejich konkrétních problémech, ať už jde o wrestling, víru či zpívání, může překonat předsudky a mít patřičný sociální dopad − zasáhnout diváky a poslance přimět ke změnám legislativy. "Ten film mě velmi ovlivnil a musí se dotknout každého."