Sociální sítě Miloše Čermáka: Architekt mezi New Yorkem a Prahou

Požádal servírku, jestli by mu opečenou slaninu nezabalila s sebou. Objednal si jí k snídani kopec, sám jsem se divil, jestli všechnu sní. Vzdal to asi v polovině. Sedíme v pražském Café Louvre, pijeme kávu a povídáme si o Praze. A taky o běhání.

Americký architekt Martin Barry je nadšený běžec. Jako já. Takže mě samozřejmě zajímá, jaké jsou jeho oblíbené běžecké trasy v Praze. A protože bydlí na Letné, hned jednu navrhuji. "Běháte ve Stromovce?" Zavrtí hlavou a usměje se. "Víte, já v parku běhám nerad."

Nadzvednu obočí. "Ano, jako architekt často parky navrhuji, ale jako běžce mě nudí. Nic se v nich neděje. Radši běhám ve městě, protože tam je na co se dívat." A hned mi začne líčit svou oblíbenou trasu, uličkami Malé Strany, přes Karlův most na Staré Město a pak po dalším mostě zpátky na Letnou.

Nebo prostě někudy jinudy. Běhání je pro drobného šestatřicetiletého muže mimo jiné i způsobem, jak může poznávat města, která navštíví. "Když jedu na pracovní cestu, tak polovinu kufru zaberou věci na běhání," říká. Boty, trenýrky, větrovka pro případ deště. Na byznysovou schůzku člověk potřebuje jen čistou košili.

Nedávno se Barryho někdo ptal, kolik času věnuje práci. "Bez přemýšlení jsem odpověděl, že sto procent. Což je naprosto v pohodě, protože já svou práci miluji. Ale následovala otázka, kdy se věnuji svým blízkým, třeba partnerce nebo rodině. Odpověděl jsem, že těm se samozřejmě věnuji taky, ale myslím při tom na práci."

A proto mimo jiné běhá. Je to pro něj jedna z mála šancí, jak přijít na jiné myšlenky. Vyčistit si hlavu. To Martin Barry potřebuje. Letošek je pro něj důležitý, protože svým způsobem začíná novou životní kapitolu. Loni se natrvalo − význam termínu "natrvalo" bude ještě v dalším textu upřesněn − přestěhoval do Prahy a má velké plány.

Jak zachránit ztracený čas

Konference reSITE, kterou Barry založil v roce 2012, se letos v červnu uskuteční už popáté. Opět se na ní sejdou stovky expertů, aby hledali průsečíky mezi architekturou, designem, veřejným prostorem a například dopravou. Tentokrát na téma Města a migrace, 16. a 17. června ve Foru Karlín. Martin Barry však doufá, že nezůstane jen u dvoudenní diskuse v konferenčním sále. Má mnohem větší plány.

Do Prahy přijel na konci léta 2011 jako stipendista Fulbrightovy nadace. Deset měsíců učil studenty na Fakultě architektury ČVUT krajinářskou architekturu, tedy obor, kterému se předtím věnoval více než deset let jako newyorský architekt.

Coby zaměstnanec kanceláře W Architecture and Landscape Architecture pracoval na krajinářských a urbanistických projektech po celém světě.

Na přednášení studentům se těšil, protože to byla šance mimo jiné aspoň na čas vypadnout z hektického životního stylu v New Yorku. Ale zkušenost, kterou získal, byla − jak to napsat diplomaticky? − kontroverzní. "Nikdo se se mnou moc nebavil, mezi profesory neprobíhala žádná debata. Měl jsem za semestr asi deset přednášek na různých školách, ale ani jednu na fakultě architektury," říká s tím, že tam vedl jen semináře.

To byl jeden z důvodů, proč založil reSITE. Prostě měl najednou hodně času. "V New Yorku jsem pracoval osmdesát hodin týdně, v Praze jsem měl na fakultě osm hodin seminářů. Najednou jsem nevěděl, co s časem. A byl to úplně nový pocit."

Napadl ho celkem jednoduchý plán. Když není prostor pro diskuse na vysoké škole, kde dočasně pracuje, tak proč se ho nepokusit vytvořit jinde?