Do Plzně míří bluesová zpěvačka Bettye LaVette. Její kariéru hudební průmysl zbrzdil

Příběh sedmdesátileté americké zpěvačky Bettye LaVette, která příští středu vystoupí na jediném tuzemském koncertě v plzeňské Měšťanské besedě, připomíná pohádku − sice se šťastným koncem, ale místy dost strašidelnou.

Když jí v roce 2005 vyšlo album I've Got My Own Hell to Raise, zaštítěné jménem nezávislého labelu Anti- Records a renomovaného producenta Joea Henryho, všichni užasli nad talentem a vitalitou málem zapomenuté umělkyně. "Kde celá ta léta byla?" ptali se a postupně se dozvídali neuvěřitelnou pravdu.

Rodačka z amerického státu Michigan, vyrůstající v průmyslovém Detroitu, se na hudební scéně pohybovala už od roku 1962, kdy natočila svůj první hitový singl My Man − He's a Lovin' Man. Zpočátku se otrkávala na společných turné se stálicemi černošského soulu a rhythm'n'blues: koncertovala s Otisem Reddingem, Benem E. Kingem, který se proslavil skladbou Stand by Me, a krátce účinkovala i v revui Jamese Browna.

Než se 60. léta přehoupla do další dekády, stihla natočit pětačtyřicet singlů a několikrát se v žebříčcích dostala do první čtyřicítky. Bettye LaVette měla ideální hlas pro soulové a bluesrockové balady "s poselstvím", čekala ji zářivá budoucnost. Pak se ale něco pokazilo.

"Mého prvního manažera zastřelili, druhý se někam vypařil," vyprávěla, jak začal její volný pád. V roce 1972 odjela do proslulého studia Muscle Shoals v Alabamě natočit pro Atlantic Records debutovou desku Child of the Seventies. Nahrávání se neslo v tehdy módním country-rockovém duchu, producentem byl Brad Shapiro, jenž spolupracoval například s Wilsonem Pickettem.

Vše šlo hladce, Bettye LaVette měla pocit dobře odvedené práce. Hotové album však naneštěstí padlo za oběť personálnímu zemětřesení ve vydavatelství. Noví šéfové ho zkrátka dali k ledu a odložili na neurčito.

"Když jsem se dozvěděla, že nevyjde, ležela jsem asi pět dní pod stolem s demižonem vína," přiznala zpěvačka, jejíž slibně rozjetá kariéra se rázem ocitla v troskách.

Album, které ve své době nikdo neslyšel, spatřilo světlo světa pod novým názvem Souvenirs až po nekonečných sedmadvaceti letech. Kde už v té době Bettye LaVette mohla být! Kdyby se situace vyvíjela jinak, skloňovali bychom dnes její jméno jedním dechem s Arethou Franklinovou nebo Dianou Rossovou?

Nedostatkem nadání rozhodně netrpěla, což v posledních dvou dekádách prokázala jak sérií výborných desek s coververzemi hitů Pink Floyd, Led Zeppelin a Boba Dylana, tak účastí na mnoha prestižních akcích, které jí bohužel nemohou nahradit ztracené roky.

Když počátkem roku 2009 zazpívala při inauguraci prezidenta Baracka Obamy na schodech Lincolnova památníku ve Washingtonu duet s Jonem Bon Jovim píseň Sama Cooka A Change Is Gonna Come, nebylo v tu chvíli o čem pochybovat: před okouzleným publikem stála hvězda první velikosti a svítila úplně stejně jako v dobách, kterým se říká zlatá šedesátá.