Evropa se musí učit od Izraele a USA

Skoro pětadvacet let si Evropa myslela, že je její bezpečnost jednou provždy garantována, že jí nic nehrozí a že se o své bezpečí zas až tak nemusí starat. Atentáty v Bruselu jsou jen dalším budíčkem z řady. Další zkoušky budou nepochybně následovat. Většinu útoků lze zmařit. Všechny nikoliv. A motivovaných nepřátel rozhodně neubývá.

Budeme-li investovat do své bezpečnosti, armády, policie i zpravodajských služeb, podaří se nám hrozby minimalizovat. I dnes platí, že zlikvidovaných útoků bylo mnohem více než těch, které se povedly. Jejich likvidace je pak vždy výsledkem práce bezpečnostních složek a do určité míry i celé společnosti. Je-li totiž společnost na nebezpečí připravena, dokáže mu lépe čelit. Stejně tak je likvidace mnohých teroristických buněk výsledkem mezinárodní spolupráce a výměny informací. Nic na tom nezmění fakt, že Evropa USA neustále kritizuje za jejich nadměrný sběr. Děje se to vždy až do chvíle, než se něco stane. Pak začneme žadonit, aby se o své informace Američané podělili. Kam asi myslíte směřovaly první telefonáty od bruselských zpravodajských služeb? Neškodilo by nám trochu ubrat pokrytectví a přidat realismu.