Pohled islámského světa na konflikt je plný konspirací

Po bruselských atentátech jsem si vzpomněl na to, jak jsem krátce po atentátech v Paříži seděl se svým tureckým kamarádem ze studií. Nezdálo se, že by ho krvavé útoky nějak zvlášť rozrušily. Přikládal jsem to jednoduchému faktu, že teroristické útoky jsou v Turecku věc nepoměrně běžnější než v Evropě, a říkal si, že by bylo vlastně trochu nafoukané chtít po Turcích (nemluvě o Syřanech, Iráčanech, ale třeba i Libanoncích), aby ronili slzy nad tím, že projednou to schytá i pár Evropanů. Všichni přece víme, že rukou islamistických teroristů umírá nekonečně více muslimů než Evropanů či Američanů. Svědčí o tom tržiště v Iráku, náměstí v Sýrii, hotely v Jordánsku, mešity v Pákistánu… Zároveň nám to nedá a stejně cítíme trochu víc s Paříží či Bruselem než s Bejrútem, za což se pak někteří trochu stydí, zatímco jiní si myslí, že je to přece normální.

Nicméně zpět k mému tureckému příteli. Svěřil se mi, že to Zápaďanům vlastně tak trochu přeje. "Neměli pomáhat v Sýrii opozici proti Asadovi. Stejně to byli Američané, kdo stvořil ISIS," pokračoval sekulární, inteligentní, vzdělaný vyučující na prestižní univerzitě. A já si vzpomněl na starou pravdu, že v Turecku naleznete jen nacionalisty, islamisty nebo marxisty, případně kombinaci toho všeho. A také na vlastní zkušenosti z Afghánistánu, kde tálibánci věřili, že NATO vede křižáckou válku s cílem christianizovat muslimy, zatímco protitálibánští Afghánci věřili, že Američané jsou tajně s Tálibánem spojeni a naschvál prodlužují válku, aby ospravedlnili svoji přítomnost v zemi. I jen náznak toho, že možná jsou věci naprosto nudně tak, jak se zdají být, byl následován klepáním na čelo a naprostým úžasem.