Sobotka: Ameriku potřebujeme. Čína nemůže nikdy nahradit členství v NATO a EU

Bohuslav Sobotka od svého nástupu do funkce premiéra v lednu 2014 navštívil Spojené státy už třikrát. Naposledy tam odletěl minulou středu.

Jen pár dní předtím prezident Miloš Zeman zpochybnil česko-americké vztahy, když řekl, že jsme se vůči Spojeným státům a EU dlouho chovali příliš submisivně. Předseda ČSSD to vidí jinak − je naopak potřeba vazby utužovat. Mluvil o tom během vystoupení v jednom z nejvlivnějších think-tanků světa Brookings Institution i v rozhovoru pro HN.

HN: Při projevu ve washingtonském think-tanku jste řekl, že naše vztahy s USA by měly být intenzivnější. To není zrovna něco, co by v Česku znělo z úst vlády často.

To je moje dlouhodobé téma. Potkal jsem se tady v USA s Madeleine Albrightovou a bavili jsme se hodně o amerických primárkách a shodli jsme se, že pokud by se prezidentkou stala Hillary Clintonová, máme už z minulosti vybudované silné vazby. Když byla naposledy v Praze jako ministryně zahraničí a my tehdy ještě byli v opozici, setkali jsme se. Bylo by nač navazovat.

Je potřeba udržovat těsné vazby s USA, protože kdykoliv se Evropa dostala do problémů, dokázala je překonat jen ve spolupráci se Spojenými státy. Spolupráce mezi EU a USA se zdaleka nevyčerpala.

HN: A kde jsou rezervy, v čem ty vztahy můžeme zlepšit? 

Mně přijde, že se málo mluví o tom, co už společně děláme. Už patnáct let společně bojujeme v Afghánistánu, to není zanedbatelné. Úzce spolupracujeme v Iráku v boji proti Islámskému státu, naše ambasáda v Sýrii reprezentuje i zájmy zemí NATO. Zlepšuje se vzájemný byznys, loni vzrostl o 13 procent, máme s USA aktivní obchodní bilanci, takže toho vyvezeme víc, než kolik toho dovezeme. Ta spolupráce je velmi silná.

HN: Je otázka, zda se spolupráce s Američany nenarušila kauzou Libanonce Alího Fajáda, kterého jsme vyměnili za skupinu zadržených Čechů, ačkoliv FBI o něj měla eminentní zájem.

Nenarušila, i když se o tom spekulovalo jako o něčem, co by mohlo být rozbuškou v česko-amerických vztazích. Nemám žádné signály, že by to mělo vliv i na citlivější bezpečnostní otázky.

HN: Dobře, ale jaké jsou tedy rezervy ve vzájemných vztazích?

Třeba se snižuje počet studentů na školách. Jak těch našich v USA, tak těch amerických u nás. Nepochybně to souvisí s tím, jak velké možnosti pro studium se otevřely v Evropě.

Určitě je třeba posílit spolupráci v oblasti filmového průmyslu, na to se snažím poukázat i v rámci své cesty. Začínáme v tomto směru být konkurenceschopní, měníme kvůli tomu legislativu. Je obecně důležité, aby se Amerika, která je nyní zaujatá prezidentskými volbami, neuzavírala do sebe, protože při boji s terorismem potřebujeme širší koalici pro udržení bezpečnosti ve světě.

HN: A co transatlantická obchodní dohoda mezi USA a EU?

To je jedna velká rezerva. Transatlantická dohoda může pomoct ekonomickému růstu i v Česku. Je tam samozřejmě řada věcí, které se ještě musí doladit, ale platí pozice vlády, že jsme pro to, aby se tato investiční smlouva uzavřela, byť se to nemusí stihnout ještě do konce působení Baracka Obamy.

HN: Co jsou věci, které se musí doladit? To, že Američané třeba při veřejných zakázkách na rozdíl od Evropy upřednostňují domácí firmy?

To je velký problém, a to hlavně na straně USA, protože se bude těžce měnit státní legislativa. Zatímco v Evropě panují liberální pravidla, veřejných tendrů se mohou účastnit i americké firmy, tady panují ochranářská pravidla. Pro Evropu jsou problémem ale třeba i standardy z pohledu spotřebitele, včetně těch zdravotních. Musíme zajistit, aby se lidé nezačali bát, že dojde k omezení jejich spotřebitelských práv.

HN: Jste na návštěvě USA, hovoříte o tom, jak musíme těsněji spolupracovat. To všechno jen pár dní poté, co Miloš Zeman řekl, že jsme se konečně stali nezávislými, že už nepodléháme USA ani EU. To jsou dva naprosto odlišné přístupy.