Cizinky mají na trhu větší šanci jako podnikatelky

Arménka Lilit založila šachovou školu v Brně. Pak se stěhovala s manželem za prací do Prahy, ale tento koncept úspěšně zopakovala i zde. Svému nápadu věřila, protože v Arménii se klade důraz na šachovou kulturu. Hra je zařazena i v běžných osnovách základních škol, protože rozvíjí strategické myšlení. Lilit v Česku prošla půlročním kurzem pro cizinky, který organizovala Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). "Byla to opravdu dobrá šance. Získala jsem přehled o podnikání. Naučila jsme se dělat finanční rozvahu, vypočítat bod zvratu v podnikání, který jasně ukáže ten moment, kdy se vám začnou vracet počáteční investice," vysvětluje Lilit, pro kterou bylo důležité také to, že během kurzu měla zajištěno hlídání dětí.

Její krajanka Hasmik chce mít zase dětskou kavárnu, protože Arméni milují oslavy významných dní. Další z účastnic kurzu, Olga z Ukrajiny, přiznala, že se pro podnikání rozhodla proto, že jako cizinka nemá šanci získat kvalifikovanou práci. "Jako podnikatelka budu sama sobě šéfovou, budu svobodná a mohu si vše sama zařizovat a plánovat." Co pro ni v kurzu bylo nejtěžší? "Rozpočet. Musí se udělat co nejpřesněji − musíte odhadnout všechny náklady, stanovit si správně ceny výrobků a práce," uvažuje Olga, která se rozhodla pěstovat a prodávat hlívu ústřičnou.

Světlana z Běloruska sází na uměleckou tvorbu a design, protože je původní profesí keramička. Jenže v Bělorusku je krize a lidé kupují spíš potraviny. Na umělecké předměty prý nemají peníze. V Česku je naopak o její výrobky zájem. Mají jej hlavně mladší lidé a ženy, kteří vyhledávají originální věci. Světlana dělá keramické šperky − brože, prsteny, náušnice a odlévané hrnky a mísy. Občas vede jako lektorka kurzy keramiky. Díky kurzu v OPU si vytvořila i vlastní webovou stránku, kam umístila portfolio své tvorby.

Životní a kariérní koučink pro imigrantky

Ke kurzu podnikání takové schopné ženy pozvala v OPU Džana Nidžar Popovičová. Sociální pracovnice a koučka středního věku, empatická žena, která na vlastní kůži zažila, jaké to je, být v situaci uprchlíka. Utíkala z Bosny a Hercegoviny a do Česka přišla v roce 1992. Původní profesí elektroinženýrka se od roku 1994 systematicky věnuje sociální práci a pomoci uprchlíkům.

Jako koordinátorka vedla projekt Začátek ve svém, který pomáhal cizinkám s integrací na českém trhu práce. Džana Popovičová projekt nejen koordinovala, ale vytvořila i metodiku pro ženy, kterou mohou využít další zájemkyně. V OPU doprovázeli ženy pracovní poradci, pomáhali jim půl roku. Do kurzu přišlo 80 žen, 12 z nich založilo prosperující firmu. "Ženy jsme vybírali tak, aby už ovládaly češtinu a měly zde trvalý pobyt," říká Džana Popovičová. "Tyto ženy zpočátku vykonávaly hlavně nekvalifikovanou práci. Ale ty, které měly vzdělání, se chtěly vrátit na kvalifikované pozice. Je ovšem těžké začít podnikat v cizí zemi, i když k tomu mají předpoklady, protože jim v Česku chybí sociální vazby, kontakty ze studií, hlídání dětí v mateřských školách."

Cizinky také musí pochopit zdejší prostředí, naučit se českou legislativu. Půlroční koučink pro ženy tomu pomáhá. Přestože všechny ženy nepodnikají, odešly s lepšími informacemi. Například se lépe brání vykořisťování a práci načerno. "Lépe se orientují na trhu práce, zvedlo jim to sebevědomí. Často si snadněji našly novou práci, protože se dozvěděly spoustu nových věcí. Právnička jim vysvětlila řadu věcí z oblasti pracovního práva, takže se jim otevřela šance lépe se zde integrovat a orientovat," říká Džana Popovičová.

Feminizace migrace

Dříve ženy přicházely do cizí země hlavně s manželem a rodinou. Dnes migruje více žen samostatně, nezávisle, hledají práci a samy živí rodinu. Už do roku 2010 bylo na území Česka ze 420 tisíc cizinců 42 procent žen. Do Česka přichází nejvíce žen z Polska, Ukrajiny, Běloruska, Ruska, Mongolska a Thajska.

Podle údajů ČSÚ se důvody, které ženy vedou k imigraci do Česka, moc nemění. Jsou jimi studium, praxe, podnikání na živnostenský list, zaměstnání, usídlení (povolení k trvalému pobytu) a sloučení rodiny.

"Zvyšuje se ale i počet migrantek, které přijdou samy, bez mužů. Manžel zůstává doma jako pečovatel o rodinu," říká Džana Popovičová. "A i když manžela mají tady, po určité době strávené prací jim už péče o děti nestačí. Z jednoho platu obvykle nevyjdou. Když ženy chtějí začít pracovat, právě podnikání řeší spoustu problémů, když jsou schopné." Na počátku potřebují nostrifikaci, uznání kvalifikace.

Na pracovním trhu se pohybují dvě odlišné skupiny migrantek, buď azylantky s minimem finančních prostředků, nebo vysoce kvalifikované ženy. Ty jsou obvykle v péči personalistů korporací a velkých firem. Cizinky často přicházejí do manažerských pozic v korporacích nebo jsou to investorky, podnikatelky.

Ženy, které přicházejí za svou komunitou

Mezi imigrantkami do Česka je hodně žen z exotických krajin − z Japonska, Mongolska, Thajska. Například Thajky jsou známé jako masérky, dělají modeláž nehtů, pracují v restauracích. Každá žena má individuální důvod pro emigraci, většinou se vydají za svou komunitou do Česka, protože mají slíbenou práci. "Jejich znalosti nového prostředí jsou různé a mají specifické potřeby. Pokud jde o sociální věci, rodinné problémy, uděláme plán a domluvíme se, jak postupně řešit situaci. Vysvětlíme jim, jaké mají možnosti," dodává Džana Popovičová, která pracuje se ženami ze 30 zemí.

Někdy stačí menší změna. Třeba Oksana Vachruševová z Ruska vystudovala psychologii, ale v Česku se přeorientovala na zážitkovou pedagogiku s výukou ruštiny. V Plzni založila jazykovou školu. Organizuje výjezdy do Ruska. "Lidé se učí jazyk rovnou v terénu a někdy zařazuji psychologické aktivity pro klienty," říká Oksana, která těží ze znalosti obou kultur.