VŠE o... přínosech behaviorální ekonomie

Každý z nás ví, že ne vždy se rozhodujeme racionálně a logicky. Občas si něco koupíme, aniž bychom "maximalizovali svůj užitek", prostě jen proto, že chceme. I když víme, co je pro nás nejlepší, někdy to neuděláme. Ve standardních ekonomických modelech však tyto skutečnosti nebereme v úvahu.

Po druhé světové válce se začala prosazovat tendence více ekonomii formalizovat a matematizovat. Důvody lze hledat ve snaze zvýšit exaktnost ekonomie, vyrovnat ji s úrovní analýzy přírodních věd. Avšak ekonomie je především vědou společenskou, vědou o chování lidí, které lze jen stěží formalizovat do podoby matematických vzorců a závislostí. Známý představitel main­streamu a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson se k některým modelům, jež sám koncipoval a jež jsou doposud považovány za platné, vyjadřoval s určitým despektem. Ve svých poznámkách uvedl, že daný model nemusí vzhledem k množství předpokladů odrážet ekonomickou realitu, tedy nemusí být jednoznačně pravdivý v případě, že předpoklady nejsou splněny. Svůj model chápal spíše jako abstraktní cvičení pro pochopení fungování ekonomických procesů. Avšak po Samuelsonovi přišli ekonomové, kteří začali považovat takový model za jednoznačně a definitivně platný. V tu chvíli dochází k odtržení ekonomické teorie od reálné praxe.

Myšlenky behaviorální ekonomie nejsou zcela nové, navracejí se k počátkům ekonomie. Adam Smith v Teorii mravních citů z roku 1759 analyzoval psychologické a morální principy lidského jednání. Dnes jde o směr, který si klade ambice doplnit ekonomii hlavního proudu o psychologický rea­lismus. Zkoumá, jaký vliv na ekonomické chování mají například zvyky, nálady, předsudky, altruismus a proč se za určitých okolností lidé nechovají podle konceptu "homo economicus". Testuje odchylky od racionálního chování subjektů prostřednictvím různých metod, mimo jiné i experimentů.

Behaviorální ekonomie je poměrně mladý ekonomický proud a v nejbližších letech lze očekávat jeho dynamický rozvoj, protože vypovídací schopnost mainstreamových modelů není dostatečná. Stávající ekonomie není schopna přesně popisovat, co se kolem nás děje, natož adekvátně anticipovat budoucí vývoj. Alternativní ekonomické přístupy mohou napomoci rozvíjet stávající ekonomické modely a především je doplňovat v oblastech, kde je jejich funkčnost omezená. Je možné, že se dožijeme doby, kdy se z behaviorální ekonomie stane proud nikoliv alternativní, ale proud hlavní. Pokud nikoliv, zcela určitě mainstreamovou ekonomii ovlivní. Doposud se prosazuje především na poli mikroekonomickém. Pro mladé ekonomy je tedy velkou výzvou vytvoření konceptu nové behaviorální makroekonomie.

Důkazem, že behaviorální ekonomie nestojí ani u nás na okraji zájmu ekonomické a akademické obce, jsou nejen publikace českých autorů, přednášené kurzy, ale i pozvání, akceptace a udělení čestného doktorátu Vysoké školy ekonomické profesorovi University of Chicago Richardu H. Thalerovi v prosinci loňského roku. Profesor Thaler je jedním z hlavních představitelů tohoto proudu a působí jako poradce vlády Velké Británie a premiéra Camerona i poradce prezidenta Obamy. Aplikace jeho "nudge theory" jen dokumentuje, že behaviorální ekonomie ve své podobě již nachází svou odezvu v oblasti hospodářské praxe.