Psycholožka Šmídová: Diagnóza jménem depresivní porucha zní depresivně

Přestože k psychologům chodí víc dětí než kdy předtím, nic nenaznačuje, že by současná generace dětí byla depresivnější. "Diagnóza deprese u dítěte vyvolává podvědomou snahu o její naplnění. Děti jsou v tomto ohledu obvykle velmi poctivé ve snaze diagnózu nezklamat," říká Eva Šmídová, psycholožka a rodinná terapeutka, která má zkušenosti z České republiky a Rakouska. V současnosti dokončuje postgraduální studia ve Spojených státech, kde také působí v soukromé praxi.

HN: Počet dětí, které mají nějaký psychický problém, podle všeho roste. Vyplývá z toho něco?

Nemůžeme říci, že je naše budoucí generace depresivní. Spíš jde o to, co, kdy, jak a proč léčíme. I proto nový americký manuál duševních poruch nabízí alternativu k diagnóze deprese, s níž je spojeno užívání antidepresiv a anxiolytik. Nová diagnóza nazvaná porucha regulace nálad lépe odpovídá přirozenému vývoji dítěte. Zahrnuje i dočasné změny nálad, aniž by bylo nutné stanovení závažné diagnózy, jakou deprese bezpochyby je.

HN: Léčíme tedy depresi, nebo se snažíme léčit třeba pubertu?

Samotné pojmenování depresivní porucha zní depresivně. Jako rodinný terapeut se mu vyhýbám. Spíš se snažím najít způsob, jak pracovat s příznaky, které u dítěte můžeme já a rodina pozorovat. Není výjimkou, že diagnóza deprese u dítěte vyvolává podvědomou snahu o její naplnění. Děti jsou v tomto ohledu obvykle velmi poctivé ve snaze diagnózu nezklamat.

HN: Jak moc si máme všímat dětské špatné nálady či smutku? Musí jít nutně o poruchu?

Každý smutek u dětí a teenagerů má a měl svůj význam v životě. Pokud nebyl odžit z nejrůznějších důvodů v době, kdy byl v plné síle, a nevěnovala se mu patřičná pozornost, může se později projevit jako deprese. Čím později od bodu zdroje se projeví, například od úmrtí někoho blízkého, tím magičtěji pak deprese vypadá. Teenageři také využívají diagnózu deprese jako způsob sebeodlišení, jejím prostřednictvím zdůrazňují svoji identitu. Nebo ji používají jako způsob nátlaku na rodiče či jako formu odporu a vzdoru vůči nim, přičemž ve většině případů nejde o úmyslné jednání. Z tohoto pohledu je tedy taková deprese "docela potřebná" a v normě.