Hra Luďka Mádla: Rosický, tak trochu jiný hrdina

Ve Spartě mu kdysi říkali Miminko. Jednak bylo Tomáši Rosickému teprve 17, když se prosadil do ligy, za druhé díky svým klukovským rysům vypadal vždy výrazně mladší, než ve skutečnosti byl. Jenže co naplat, ani jeho "baby face" nedokáže ošálit čas.

Když v pátek londýnský Arsenal oznámil, že jeho spojení s Tomášem Rosickým po 10 letech spolupráce skončí, nešlo o nijak šokující sdělení, všichni věděli, že k tomu dojde. Stejně ale člověku vytanulo na mysli, že je to vlastně chvilka, co Rosický ve dvaceti vyrazil dobýt fotbalový svět.

Pět a půl roku odehrál Rosický v Dortmundu, plných 10 sezon působil v Arsenalu. A nastřádal zatím přesně sto zápasů v národním týmu.

Svou bilanci ještě neuzavírá, ale v říjnu mu bude 36 let a je jisté, že jeho velká kariéra se nezadržitelně chýlí k závěru. Rozhodně má ještě v plánu start na letním Euru a pak se uvidí. Možná ještě přijde angažmá v nějaké exotičtější destinaci, možná návrat do Sparty nebo už Rosický fotbalovou výstroj odloží do skříně nadobro.

Nicméně to nejpodstatnější z jeho příběhu, psaného na trávnících nejslavnějších stadionů světa, už asi vyřčeno bylo. Ten příběh je hořkosladký. Na jednu stranu si Tomáš mohl užívat skutečnosti, že si vydobyl příležitost měřit svůj nevšední talent s absolutní elitou, opravdu se dotkl hvězd. Zároveň ale odchází z Arsenalu i s tím, že mnohé jeho touhy zůstaly nenaplněny.

Blyštivých trofejí chtěl Rosický s Arsenalem bezpochyby posbírat mnohem víc, jenže bohužel pro něj se trefil zrovna do devítileté éry, kdy v tomto ohledu Gunners vycházeli úplně naprázdno.

Na druhou stranu platí, že když se Arsenal právě pro angažování Rosického v roce 2006 rozhodl, asi nikdo nečekal, že v průběhu svého angažmá v klubu fotbalista kvůli zdravotním potížím stráví mimo hřiště tolik času, že poskládat jeho absence do jedné spojité časové řady, přišlo by se na to, jak z těch 10 sezon v Arsenalu vlastně takřka čtyři promarodil.

"Nikdy nezapomenu na to, jak mě v Arsenalu přijali. O to víc bylo pro mě frustrující, když mi zdraví neumožňovalo hrát a vrátit fanouškům jejich podporu na trávníku," bilancuje zpětně Tomáš Rosický.