Musí se na Muse. Do Prahy míří kapela, jejíž koncerty jsou prý momentálně nejlepší na světě

Vytvořit superskupinu, která by vyprodávala velké haly a stadiony, je dnes těžší než v dobách rozmachu Rolling Stones, Led Zeppelin a Pink Floyd. Také nyní sice vznikají talentované kapely, ale dostat je do povědomí celosvětové veřejnosti je tvrdá práce na deset až patnáct let, do níž se mladým souborům většinou nechce.

Skupina Muse, která v sobotu vystoupí v pražské O2 areně, to vydržela. Vedle populárních Coldplay jsou Muse snad jedinou originální britskou kapelou střední generace, kterou je možné označit za soubor světového formátu.

Muse v mnohém navazují na tradici anglického progresivního rocku 70. let. Na rozdíl od svých svérázných předchůdců jsou ale velmi eklektičtí. Občas se jim proto říká podle podobnosti se známou britskou legendou "Genesis druhé generace", ale bývají srovnáváni také s Moody Blues, triem Emerson, Lake and Palmer, s novějšími Radiohead a kupodivu také se skupinou Queen.

Multiinstrumentalista a hlavní zpěvák Matt Bellamy zase bývá pro změnu přirovnáván k americkému písničkáři Jeffu Buckleymu, který zemřel před devatenácti lety.

U posledních dvou desek Muse si také běžný posluchač mohl všimnout zřetelné inspirace vážnou hudbou z období romantismu. Bellamy se netají tím, že je obdivovatelem Rachmaninova, Chopina, Saint-Saënse a Berlioze. V Bellamyho kompozicích na posledních dvou deskách se často objevují citace z jejich děl.

Romantismus je v koncepci Muse přenesen do moderního zvuku. Bellamyho klavír a syntetické smyčce dostávají pomocí výrazně dunivých bicích nástrojů Dominika Howarda nebo basových linek Chrise Wolstenholma nový, až utopický rozměr. Ten zdůrazňují sci-fi a fantasy témata, jimž se zvláště na poslední desce Drones kapela věnuje. Drony jsou pro sestavu nástrojem, jehož prostřednictvím bude už v blízké budoucnosti kdosi tisíce kilometrů daleko kontrolovat naše životy.

Vztah Muse k fantastickým příběhům a utopiím patří k hlavním příčinám úspěchu kapely. Na jejich čtvrtém albu Black Holes and Revelations se objevily dva výrazné hity s fantasy tématy, Supermassive Black Hole a Knights of Cydonia, a dostaly skupinu poprvé vysoko na světových žebříčcích. Soubor tím objevil atraktivní volný prostor na hudebním trhu a image kapely, inspirovanou spisovateli Lovecraftem a Kafkou, dál rozvíjel v písních pro fantasy filmy.

Už píseň Supermassive Black Hole získala popularitu jako ústřední skladba prvního dílu upírské Twilight ságy a trio následně přispělo s neméně velkým úspěchem do dalších pokračování.

Při širokém hudebním rozhledu členů Muse je pozoruhodné, že soubor netvoří žádní múzicky vzdělaní vysokoškoláci, ale spolužáci z městečka Teignmouth v hrabství Devon. Kapelu založili v roce 1994. Na rozdíl od mnoha rychlokvašených souborů však vydali první desku Showbiz až v roce 1999.

Když skupina natočila druhé album Origin of Symmetry, požadoval jejich americký vydavatel, aby Muse vypustili pro kapelu typický Bellamyho falzetový zpěv, protože prý působí nepříjemně. Soubor neustoupil a vydavatel smlouvu zrušil. Ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí. Neobvyklý, emocionálně dráždivý Bellamyho hlas je dnes jedním z hudebních prvků, podle nichž lze Muse na první poslech rozeznat od jiných kapel.

Na posledních deskách The 2nd Law a Drones je zřetelně znát výrazný posun skupiny k elektronické hudbě. Muse se ji ale snaží používat s citem, jen aby zvýraznili svou futuristickou fantasy image. Pod jejich vlivem se touto cestou vydaly desítky dalších podobně orientovaných progrockových skupin.

Muse mají k Praze zvláštní vztah. V roce 2010 natočili pro stranu B singlu Resistance píseň Prague. Je to jedna z mála skladeb, které nenapsali členové souboru. Nikdy ji veřejně nehráli a není pravděpodobné, že by se objevila v repertoáru na sobotním pražském koncertu. Vystoupení Muse je po technické stránce tak sofistikované, že nepřipouští nejmenší změny. Některé americké recenze dokonce považují koncerty Muse za momentálně nejlepší na světě.