Spotlight čili o papežském novinářství

Znáte ten zvláštní pocit, který člověku zcela neomylně říká, že nemá věřit chvále, a že by se tudíž těm nejvychvalovanějším věcem měl raději vyhnout, protože se tak předejde zklamání? Proto jsem také měsíce odolával filmu Spotlight, který získal Oscara za nejlepší film loňského roku. Bál jsem se, že to byla cena za angažovanost, a ne za filmové umění, bál jsem se tak dlouho, až se to nakonec naplnilo.

Film Spotlight je nudný televizní film, kde chybí napětí, drama, herecké výkony, filmová výjimečnost, hluboké obrazy, zkrátka všechno, co na filmu přitahuje. Ale je to "film-hrdina", plný kýčovitého nadšení z toho, že hrdinové ještě žijí. Že jsou tu, mezi námi. Za to také dostal film Oscara, přičemž akademici až příliš lehce přehlédli, že ostrý a dynamický western se tu přetavil do plochého seriálového vyprávění z konce osmdesátých let, které bez vážného tématu nezůstane v hlavě ani vteřinu.

Spotlight patří k těm hollywoodským filmům, které se snaží o heroi­zaci určitého druhu povolání. V tomto případě je to novinařina. Hrdinové novináři svou mravenčí prací odhalí skandál zneužívání dětí katolickými kněžími v Bostonu. A protože je to americký film, najdeme v této oslavě hrdiny esenci Ameriky.

Hrdina je ten, kdo stojí na straně Morálky, na straně Pravdy a Spravedlnosti a snaží se, aby oběma bylo učiněno zadost. Hrdina to ale nedělá pro sebe, dělá to pro společenství, pro komunitu, jejíž je součástí. Koneckonců, jak je v jedné scéně filmu řečeno velmi přímo, chceš-li být opravdu člověkem, musíš být nejen součástí komunity, ale musíš pracovat pro její dobro. Novinařina je tu představena právě jako jedna z mocí současného světa, která kromě peněz a zábavy dokáže také přinášet dobro.

Není divu, že se Spotlight tolik líbil novinářům. Dělá z jejich povolání něco výjimečného. Potvrzuje jejich morální autoritu, to, že mohou vynášet morální soudy nad společností, jako by k tomu byli nějak uzpůsobeni, či dokonce povoláni komunitou a sami nepodléhali stejnému souzení ostatních. Tak to ale není a nesmí být.

"Masmédia zastávají důležitou funkci v zachování a reprodukci morálky," přiznává německý sociolog Niklas Luh­mann ve své knize Realita masmédií, ale pokračuje velmi varovně: "Nesmí to být ale chápáno tak, že masmédia mají fixovat etické zásady nebo pozvedávat morální úroveň společnosti ke správnému jednání. K tomu není v moderní společnosti způsobilá žádná instance − ani papež, ani nějaký koncil, ani spolková rada, ani časopis Spiegel."

Spotlight je autoheroický film, v němž se naopak Boston Globe, jdoucí po stopě znásilňování dětí v katolické církvi, tváří tak, že je Luhmannem ironizovaným časopisem Spiegel, který si činí nárok na určování morální správnosti.

Je to do jisté míry dáno i tím, že celý film je pekelně jednostranný, chování kněžích katolické církve se v něm skoro nezkoumá, autoři ani jednou neudělají výlet do církevních střev, v nichž se to morálně mele. Církev je odsouzena předem, je potřeba jen přinést fakta. Všichni od počátku vědí, že stojí na straně Dobra a Pravdy. Z tohoto přesvědčení o správnosti také pramení moralizující diskurz, který unesl mnohá současná média, jež se tak nejen brání nedostatku zájmu, ale obhajují jím i potřebu své existence.

"Masmédia vykonávají pouze běžnou sebeiritaci společnosti, reprodukci morální citlivosti na individuální jakožto komunikační úrovni," připomíná Luhmann, jako kdyby psal kritiku filmu Spotlight a znal i jeho nadšenou novinářskou recepci. Ostatně spotlight je bodové světlo, které z temnoty jeviště vykrajuje něco, na co je třeba upřít pozornost, na co je vidět, a můžeme se tak společně přít o tom, jak si s tímto nasvíceným fenoménem poradit, jak ho poměřit, jak ho posoudit.

Oscar pro Spotlight už byl z jiného světa: oceňoval morální výjimečnost akce, která by sama o sobě měla být základem novinářské práce. Ve stínu morálních hodnot zůstaly všechny ostatní okolnosti banální. A tak se mohlo stát, že přehlídka filmové nekvality získala nejdůležitější filmovou cenu roku. Morální autoiritace společnosti, ta se vydržet dá a má. Morální autoerotismus médií je nesnesitelný jako Spotlight.