Film Vzkaz v láhvi vychází ze skandinávské detektivky, bezvěrec a muslim v něm vyšetřují únosy dětí

Severské detektivní a kriminální příběhy se staly módním literárním fenoménem, který úspěšně vstupuje také na televizní obrazovky a plátna kin. Včera se v tuzemské distribuci objevil další z nich: kriminální thriller Vzkaz v láhvi, již třetí snímek natočený podle prozatím šestidílné bestsellerové série dánského autora Jussiho Adlera-Olsena.

Ten za stejnojmennou předlohu z roku 2010 získal cenu Skleněný klíč, každoročně udělovanou nejlepšímu skandinávskému kriminálnímu románu.

Stejně jako v případě prvních dvou filmů z této řady, Ženy v kleci (2013) a Zabijáků (2014), se také nový snímek soustřeďuje na pátrání speciálního kodaňského policejního Oddělení Q, jehož tříčlenný tým otvírá nedořešené či odložené případy zvláštní důležitosti.

Existenciální krizí procházející detektiv Carl Mørck, jeho syrský kolega Asad i svéhlavá asistentka Rose tentokrát vyšetřují únosy malých dětí, které nikdo nehlásil, neboť rodiče zmizelých dětí věří víc Bohu než policii.

Snímek, jehož výchozí dějová kostra vzdáleně připomíná Ženu v kleci, ve které členové Oddělení Q pátrali po záhadně zmizelé političce, opět nese mnohé poznávací atributy temných skandinávských kriminálních thrillerů i seriálů.

Bezvěrec a muslim vyšetřují únosy dětí

Další 4
fotografie

Znepokojivá atmosféra, kterou umocňují do studených barev ponořené záběry chladně krásné dánské přírody, se nemění navzdory tomu, že snímek − s výjimkou scenáristy Nikolaje Arcela − natočil jiný štáb. Dánského režiséra Mikkela Nørgaarda, který zadaptoval první dvě knihy, tentokrát vystřídal norský tvůrce Hans Petter Moland.

Na rozdíl od amerických kriminálních thrillerů či seriálů typu CSI (Kriminálka), které do popředí začaly stavět moderní technologie, severské kriminálky ctí detektivní žánr spjatý se zločinem vnímaným jako hádanku, s odhalováním tajemství a hledáním spravedlnosti. Dodávají mu ale také další vrstvy a společensko-politické přesahy, které se v případě filmu Vzkaz v láhvi dotýkají otázek náboženské víry i její absence.

Pro severské kriminálky je příznačné komplikované psychologické ustrojení ústředních postav. Stejně jako málomluvná kodaňská vyšetřovatelka v pleteném svetru Sarah Lundová ze série Zločin, brutálně racionální Saga Norénová z policie Malmö v seriálu Most či zdivočelá hackerka Lisbeth Salanderová z literární a filmové trilogie Milénium je také zachmuřený kriminalista Carl Mørck v podání Nikolaje Liea Kaase další solitér, jehož asociálnost podmiňují traumata z minulosti.

Syrský přistěhovalec Asad (ztvárnil ho švédský herec libanonského původu Fares Fares) zase musí čelit předsudkům vyvolaným jeho odlišným náboženským vyznáním.

Tato skutečnost dostává nové rozměry právě ve filmu Vzkaz v láhvi. Bezvěrec a muslim v něm objasňují zločiny v prostředí fanatického sektářství, které klíčí v nejzapadlejších koutech Dánska.

Vzkaz v láhvi není rafinovanější než seriály typu Most a Zločin. Je to dáno tím, že identitu vraha diváci takřka od začátku znají, zápletka není příliš originální a na dvouhodinové ploše si nelze pohrávat s psychologickými nuancemi a s falešnými stopami jako v knize nebo seriálu.

Snímek je přesto ukázkou poutavě vystavěné ponuré kriminálky, která se vyhýbá hollywoodským žánrovým stereotypům a poskytuje patřičnou dávku mrazivého napětí, ale též impulzů k přemýšlení − nejen nad tím, kdo je vrah.