Víte, kdo zapálil olympijský oheň třeba v Athénách roku 2004? Já rozhodně ne. Zato pohled na chlapíka, kterého tímto čestným úkolem pověřili před dvaceti lety v americké Atlantě, ten se nezapomíná.
Pochodeň svírala pravá ruka obrovského muže, zatímco levá se viditelně třásla nemocí. Pohled boxerské legendy Muhammada Aliho ovšem zůstával stále tak vnitřně silný a pronikavý jako zamlada. Amerika byla u vytržení a s ní celá planeta.
Nejpřekvapivější a nejdojemnější casting do role posledního světlonoše v olympijských dějinách v sobě skrýval mnohé vzrušující protiklady. Hry oslavující mládí, zdraví a sílu otevírala osoba postižená Parkinsonovou chorobou. Olympijské hnutí, které si po léta zakládalo na přísném oddělování amatérského sportu od profesionálního, vzdalo hold muži, jenž stál u kolébky sportovního marketingu a masivní komercionalizace.
A navíc se v Atlantě, hlavním městě jižanského státu Georgia, z jehož historie už nikdo neodmaže ani rány karabáčem, uštědřené otrokům na bavlníkových plantážích, stal hlavní hvězdou ceremonie Afroameričan, který toho pro zrovnoprávnění lidí jakékoliv barvy pleti udělal víc než všichni ostatní sportovci v dějinách dohromady. Ne náhodou byste fotku slavného boxera našli i na pracovním stole Nelsona Mandely.
V pátek Muhammad Ali zemřel ve věku čtyřiasedmdesáti let v souvislosti s Parkinsonovou chorobou, kterou mu diagnostikovali už v roce 1982. Na věčnost odešel muž, kterého renomovaný časopis Sports Illustrated vyhlásil "Sportovcem 20. století". A to nejen kvůli jeho někdejší síle, rychlosti a obratnosti. Tenhle boxer dokázal víc. Změnil Ameriku.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
