HBO ve Varech uvedla Zachariášův seriál Pustina, v české produkci jde o naprostý nadstandard

Bude to televizní událost sezony, prohlásil umělecký ředitel karlovarského festivalu Karel Och. Předevčírem uvedl "exkluzivní světovou premiéru" prvních dvou částí seriálu HBO nazvaného Pustina. Očekávání byla namístě. Scénář napsal Štěpán Hulík − autor Hořícího keře, dobového triptychu téže stanice o Janu Palachovi − a režijně v Pustině debutuje český tvůrce, jehož díla už mají nespočet cen z Cannes: Ivan Zachariáš.

Zachariáš pochopitelně Zlatou palmu na největším filmovém festivalu světa nezískal, jeho ceny pocházejí z canneského festivalu reklamy. Nyní ale své dvacetileté zkušenosti v reklamní tvorbě, kde patří k nejvyhledávanějším režisérům na světě, zúročil v temném detektivním thrilleru.

"Byla to naprostá náhoda. Spadlo mi to do klína v době, kdy už jsem nad pokusy natočit něco delšího v podstatě zlomil hůl," říká Zachariáš v Karlových Varech HN.

Po dlouhých neúspěšných pokusech prosadit vlastní filmové projekty debutuje v televizi a přibližuje, v čem může být letitá zkušenost z reklamy výhodou. "V reklamách už jsem si za ty roky vyzkoušel vše, co jsem chtěl, různé styly, všechno možné a teď už se mohu soustředit na obsah, který si o formu řekne sám. Už nemám takovou touhu po filmařině takzvaně za každou cenu."

Karlovarský festival představil seriál Pustina, v české produkci je výjimečný

Dalších 17
fotografií

Pustina se odehrává ve vesnické komunitě, v níž napětí rozdmýchává referendum o povolení těžby v místních dolech. Hned v první epizodě však obyvatele vyděsí i jiné praktiky, než jsou otázky komunální politiky. Usmrcení zvířecího maskota Froda ve zdejší mateřské škole a zmizení dcery starostky by však s politikou klidně mohly mít souvislost.

Již úvodní znělka připomene, že Zachariáš, který se sice v režii střídá s Alicí Nellis, ale nad dílem má supervizi a nastavil styl kamery i způsob vedení herců, má zkušenosti z reklamy. Ve znělce defilují rychlé výrazné obrazy − kulečníkové koule střídají podzimní větve keřů či krajina utopená v mlžném oparu. Ale také zcela nahý Jaroslav Dušek sedící na pohovce. Atmosféra rozhodně nechybí.

Vykreslení mnohovrstevnaté komunity, do níž vnáší tajemné zmizení dívky rozkol, ale také vlny solidarity, připomene zahraniční vzory. Například sedmidílné novozélandské drama Top of the Lake, vysílané v Česku pod názvem Na jezeře, či skandinávský seriál Zločin.

Pustina však není překlopením zahraničního formátu jako nejúspěšnější pokus o temnou skandinávskou krimi po česku, další seriál HBO Mamon. Jde o původní scénář, který vyniká silnými, svéráznými postavami a jedinečným prostředím.

Natáčelo se v místě povrchových dolů u Kadaně a vedle starostčiny rodiny a několika lokálních postaviček v Pustině výraznou roli hraje i místní "pasťák" a jeho chovanci. Jeden z nich nejspíš má nějaký vztah se zmizelou Míšou a také s bratrem jejich vychovatele přezdívaného Prcek. Po prvních dvou dílech je zřejmé, že vztahy mezi postavami, stejně jako pozadí jednotlivých činů, budou mnohem komplikovanější.

Ke zřejmým kladům seriálu patří obsazení, drsné přirozené dialogy či opojně atmosférické záběry krajiny, prostoupené krásou i bezútěšností, která jako by předznamenávala hrozící industriální zásah těžařské společnosti, jejíž zástupci nevypadají, že jsou zvyklí jednat v rukavičkách.

Zuzana Stivínová v roli starostky a především její bývalý manžel v podání Jaroslava Duška, trpící bipolární poruchou, hrají rozporuplné, leč uvěřitelné charaktery. A to přesto, že Dušek se v jedné scéně projeví jako maniakální sexuální náruživec a role mu velí náhle střídat stavy jako po přepnutí vypínačem.

Možná největším hereckým překvapením však jsou mladiství chovanci ústavu, jehož syrové prostředí plné tvrdých drog schovaných pod přikrývkami a ještě tvrdšího chování patří k nejsilnějším atributům Pustiny. Je to svět, který není v českých dílech často k vidění. Šikana, vtípky, pošťuchování ježka na dvoře − takřka vše vyznívá nenuceně, s těmito postavami chce divák pobývat déle.

A i kdyby ne, každý díl končí scénou, po níž seriál nelze přestat sledovat. Dá se namítnout, že v těch nejlepších moderních seriálech už se od tohoto postupu upouští či se s ním pracuje sofistikovaněji. A jistě lze kritizovat drobné výkyvy nálad v několika scénách. Šlo by vyslovit i podstatnější námitku: podobné věci už jsme v zahraničních produkcích viděli.

Je to pravda, přesto v české produkci jde o naprostý nadstandard, který nestojí čistě na ději, ale především na hrdinech a jejich špinavém světě. Do říjnové premiéry kompletní Pustiny na obrazovkách uplyne dlouhá doba, ale je na co se těšit.