Zrození Strausse z ducha Grafeneggu. Festival v Rakousku zahájil senzační Clevelandský orchestr

Od našeho spolupracovníka v Rakousku – Stačí deset eur za vstupenku, aby si i český posluchač mohl kousek od státních hranic s Rakouskem dopřát prvotřídní přehlídku klasické hudby. Na tamní Grafenegg Festival v prostorách zámeckého parku jezdí ty nejlepší světové orchestry a interpreti.

Úvodní senzací letošního ročníku, který začal v pátek a potrvá do 11. září, byla obě vystoupení Clevelandského orchestru. Těleso patří do "velké pětky" nejlepších amerických symfonických orchestrů a pod vedením šéfdirigenta Franze Welsera-Mösta přijelo ze Salcburku, kde se na tamním noblesním festivalu jeho programy setkaly s velmi kladným ohlasem.

Týž dvojprogram uvedli Clevelandští rovněž v Grafeneggu, jedinou změnou oproti Salcburku byla výměna sólistky ve Čtyřech posledních písních Richarda Strausse − Anju Harterosovou nahradila slovenská sopranistka Ľuba Orgonášová.

Clevelandští pro oba večery připravili posluchačsky a zejména hráčsky náročný program. Páteří byly skladby Richarda Strausse − Sinfonia domestica v prvém a symfonická báseň Smrt a vykoupení společně se Čtyřmi posledními písněmi ve druhém večeru.

Úvodní vystoupení doplnily dvě skladby stále populárnějšího Brita Thomase Adèse a následný koncert uvedl ještě Bartókovo vrcholné dílo Hudba pro strunné nástroje, bicí a celestu.

Zrození Strausse z ducha Grafeneggu. Festival v Rakousku zahájil senzační Clevelandský orchestr

Další 3
fotografie

Ve všech skladbách byl orchestr fantastický. Reagoval na každé gesto šéfa Franze Welsera-Mösta, ten zase hudebníky uměřeně vedl k průzračnému projevu s neskutečně vyváženým zvukem, s hybnou rytmikou a k důsledné práci s každým nástrojem či nástrojovou skupinou.

Dirigent má jasnou představu o každé notě skladby. Jestliže ze Straussovy samolibé pompéznosti, přehnaného patosu a zejména z provedení, které se někdy topí ve zvukových guláších nadměrného hlukového kalibru, jde strach, v provedení Clevelandu se stal zázrak. Jako by se před posluchači zrodil jiný Strauss: citlivý až lyrický, s mimořádným instrumentačním talentem a melodickou a náladovou bohatostí, hudebně vtipný, naprosto jasně logicky vystavěný.

Logika, ale také cit jsou ostatně to, co dělá Mösta tak mimořádným dirigentem. Navíc "mozartovský" soprán Ľuby Orgonášové dokáže jít k podstatě výrazově i technicky náročných straussovských kompozic − proti zvukově pružnému a barevně odstíněnému orchestru se však ne vždy ideálně prosadila.

Nicméně i Orgonášová přispěla k "odpatosování" Strausse a ke zvýraznění přirozeného dramatického účinku koncertu.

Během předchozích devíti ročníků si festival v Grafeneggu vydobyl skvostné renomé. Využívá přirozeně vrcholící sezonu festivalů v Salcburku a Lucernu, kdy jsou nejlepší orchestry z Evropy a Spojených států na cestách.

To, že přijíždějí do Grafeneggu, té bukolické krajiny vinic, je výsledkem několika podmínek: zásluhou klavíristy Rudolfa Buchbindera, rodáka z Litoměřic, který je od roku 2007 intendantem festivalu, dostatečného rozpočtu, grafeneggského zázemí, které disponuje divácky velmi příjemnou scénou pod otevřeným nebem se zajímavou architekturou i akustikou a také Auditoriem − moderní koncertní síní, v níž se odehrávají některá z vystoupení a přesouvají se tam ta, jež vrtkavé počasí konce léta zažene z přírodní scény.

Velká travnatá plocha posetá lehátky, luxusní restaurace, vinotéka s místní produkcí a v tudorské neogotice přestavěný zámek, k tomu perfektní organizace a špičkové výkony velkých jmen vytvářejí ideální konstelaci. Když se k tomu přičte oněch deset eur za vstupenky na travnatou plochu obklopující Auditorium, odkud lze dobře sledovat mimořádné výkony, zdá se, že té skutečné demokracii se musí české, programem chudší festivaly ještě hodně učit.