Tak už to máme za sebou. Uf! Jako každý rok na srpnové výročí okupace z roku 1968 se do veřejného prostoru vyvalí spousta stanovisek a vzpomínek na onu krušnou dobu, kdy k nám vtrhly "spřátelené" tanky; politici řeknou nějakou tu povinnou pěknou větu, třeba že nikdy nezapomeneme; položí se věnce a − a jde se dál.

Je to běžný provoz dějin, v nichž se významné události proměňují v nevýznamné rituály a s nimi i jejich historická síla mizí kdesi v propadlišti času. Původní energie se vypařuje, symbolická hodnota se otírá a postupně mizí. Zůstává vnějšek. Forma, kterou nemá co naplnit.

Zbývá vám ještě 80 % článku