Baťa si při návratu vybíral, chtěl prodejny, továrny ani moc ne

Vlastně na to Jan Vrba ani nevzpomíná rád. Privatizační návrat Tomáše Bati mladšího byl pro československého ministra průmyslu z let 1990 až 1992 kolotočem nepříjemností a zklamání. "On se projevil jako tvrdý byznysmen. Navíc se do toho až moc míchala politika," říká devětasedmdesátiletý podnikatel, který se po odchodu z politiky dal na byznys a dnes spoluvlastní novojičínského výrobce klobouků Tonak.

"My Baťovi nabízeli, aby převzal celý obuvnický podnik Svit, ale to nechtěl," dodává Vrba. Česko-kanadský byznysmen tehdy měl zájem hlavně o prodejny a fabriky jej moc nevzrušovaly, protože v době revoluce skupina Baťa neprožívala zrovna nejlepší období. Stále více se orientovala na obchod a výrobu opouštěla. "To, že si nakonec koupil aspoň továrničku v Dolním Němčí, byla od něj spíš taková úlitba. I těch několik desítek obchodů, které převzal, byl jen zlomek tehdejší sítě. Prostě si vybíral," krčí rameny exministr, který spolu s bývalým premiérem Petrem Pithartem prosazoval na rozdíl od Václava Klause, aby se socialistické podniky prodávaly strategickým partnerům ze zahraničí.