Andrej Babiš jako pionýrský vedoucí

Znáte to z pionýrského tábora. Když je vedoucí celou dobu přísný, nekompromisní a na samém konci umožní volnější režim, všechny děti jsou nakonec spokojené. Mají pocit, že to bylo celé vlastně skvělé a vedoucí je fajn tolerantní chlapík, se kterým by za rok jely zas. Rozhodně si ho nepamatují jako despotu. V sociální psychologii je to popsáno jako efekt posledního dojmu, spočívající v tom, že celkové hodnocení akce je odvozeno od toho, co se odehrálo jako poslední.

Proč to píšu? Protože je v tom skryta odpověď na otázku, zda Andreji Babišovi u voličů nějak ublíží změny, které na poslední chvíli dělá v elektronické evidenci tržeb. Babiš byl dva roky nekompromisní, vykládal, že jakákoliv výjimka či úleva nepřipadá v úvahu. A nakonec jako by povolil. Některé byznysy se elektronicky evidovat nebudou. Zdálo by se, že to voliči − jakožto dospělí lidé − nutně musí vyhodnotit jako zmatkaření a nekompetenci. Ale kdepak. Voliči budou ve skutečnosti reagovat podobně jako děti na pionýrském táboře. Ocení, že Babiš na poslední chvíli zákon zmírnil. Skutečné vyhodnocení nebude znít: "Andrej Zmatkař − nevolit", nýbrž ­"Andrej Milosrdný − volit".