Fotograf Teller se staví do role celebrity, na výstavě v Rudolfinu mu to kupodivu prochází

Když už se někdo jmenuje Talíř a je umělec, musel by být bez smyslu pro ironii, aby do vlastní tvorby nádobí nezapojil. Pražská Galerie Rudolfinum, která pod názvem Enjoy Your Life! od včerejška vystavuje dílo fotografa původem ze sudetoněmecké rodiny Juergena Tellera, je také talíři zaplavena.

Talíř je insignie, kterou autor občas zakomponuje do záběru, anebo také originální pasparta, do níž je fotografie vlisována. Porcelán však hraje roli jen v autorově volné tvorbě − v pracích určených pro výstavy. Teller je především vyhledávaným magazínovým a reklamním fotografem. Teprve jeho bizarní, záměrně amatérský rukopis a zřetelný odstup od světa showbyznysu z něj ex post dělá také umělce k vystavování.

Není nic nového na tom, že se dvaapadesátiletý módní fotograf na svět celebrit dívá trochu ironicky. Ani to, že portrétované většinou svlékne do naha.

Teller se navíc často vedle modelu před objektiv také postaví − rád se sám do role celebrity pasuje a kupodivu mu to prochází. Britská herečka Charlotte Ramplingová fotografovi například dovolila, aby se v sérii postelových scén stylizoval do role jejího o generaci mladšího milence.

V Rudolfinu ale dominují jiné série. Je tu absurdní soubor Kanye, Juergen and Kim, ve kterém Teller zosnoval praštěné pózování rapera Kanyeho Westa a jeho ženy, mediální hvězdy Kim Kardashianové, mezi něž se v roli šaška v červené péřové bundě, trenýrkách a s holemi na nordic walking vetřel. Zatímco raper je toporně hrozivý, Kardashianová se po čtyřech drápe na hromadu sutiny a nastavuje objektivu své úctyhodné pozadí, fotograf se cachtá v potoce.

Fotograf Teller se staví do role celebrity a kupodivu mu to prochází

Dalších 10
fotografií

Ještě bizarnější je ale trojice portrétů módní návrhářky Vivienne Westwoodové. Téměř sedmdesátiletá královna punkové módy se rozvaluje nahá na empírovém gauči a její poněkud zkrabatělé, bílé tělo vyzařuje uvolněnost a bezostyšnost.

"Nikoho k ničemu nepřemlouvám, využívám jen svůj šarm. Jsem upřímný a zvědavý," odpovídá Teller na otázku, jak přiměje celebrity k často nelichotivému pózování. Důležitou roli ale také hraje osobní přátelství. Westwoodovou, se kterou už řadu let spolupracuje, prý žádal o pózování dvacet let a je přesvědčen, že od nikoho jiného by se tak otevřeně portrétovat nenechala.

Německý autor, který od osmdesátých let žije v Londýně, prorazil se sérií fotografií kapely Nirvana, když v roce 1991 dokumentoval evropské turné tehdy ještě málo známé skupiny.

"Byl celý pryč z toho, když potkal Kurta Cobaina. Cítil, že mezi nimi je něco − nějaké pouto, které se nedá slovy popsat. I přesto, že strávil s Kurtem a jeho kapelou Nirvana na turné několik dnů, nafotil překvapivě málo snímků. Jako kdyby mu v tom něco bránilo," říká fotografův bratranec Helmut Teller, který tvorbu svého příbuzného bedlivě sleduje a obdivuje. Zároveň však tvrdí, že se na některé snímky − například sérii, v níž Juergen Teller fotografoval nahou modelku na stole v domě svých rodičů − nemůže ani podívat.

Fotograf Teller ale není jen cynik a provokatér. Mezi sériemi záměrně ledabylých snímků, jejichž autenticitu zvyšuje nedokonalá kompozice, přesvícené postavy a špatný ořez, jsou tu a tam fotografie sice stejně "amatérské", zato velmi osobní.

Teller fotografuje svého syna fascinován tím, jak moc se mu podobá. Autoportrét se synem vystavuje vedle archivního snímku z rodinné továrny na houslové kobylky v někdejším Schönbachu v Sudetech. Ve stísněné dílně sedí Tellerův praděd a od ponku zvedá hlavu fotografův děda − oba až děsivě podobní nejmladším z rodu Tellerů.

Fotografuje také svou matku − malou, stárnoucí a obyčejnou ženu, jednou je v teplákové soupravě na doma, jindy stojí před otcovým hrobem.

Juergenu Tellerovi bylo dvaadvacet let a už druhým rokem se pokoušel prosadit jako fotograf v Londýně, když jeho otec spáchal sebevraždu. Už mu nestihl dokázat, že není žádný loser, "za kterého mě vždycky měl".

Fotograf občas pod snímky dopisuje střípky osobní historie. Cyklus nazvaný Irena v lese, zobrazující matku, která se prochází přírodou nedaleko od domova, ilustruje příběh o 200 librách, které mu maminka tajně, aby to otec alkoholik nevěděl, poslala do Londýna.

O peníze pak málem přišel, když ho přepadli lupiči s irským přízvukem.

Jednou z vystavených fotografií se Juergen Teller dotýká svých sudetských kořenů. Když se v zimě v osmdesátých letech s rodinou, která byla po roce 1945 odsunuta, vydal do pohraničí, aby navštívil hroby předků, všiml si popelnice s nedovřeným víkem. Kdosi do ní zahodil chcíplého, jako kámen zmrzlého psa.