Knižní tipy dětem: Dát pod stromeček pohádku od Cunninghama, nebo Překlepa a Škraloupa?

Pohádky, jež mají odčarovat a rozčarovat
Michael Cunningham: Divoká labuť a jiné příběhy
2016, Baronet, přeložila Veronika Volhejnová, ilustrovala Yuko Shimizu, 140 stran, 279 korun

Autor opěvovaného románu Hodiny, sám neodpovídající upjatému vnímání lidské normality, rozumí nedokonalosti. V cyklu moderních pohádek aktualizujících dávné příběhové matrice je Michael Cunningham drsnější než Charles Perrault, strašidelnější než bratři Grimmové a civilnější než Andersen, když převádí jejich zápletky daleko za mez žánrové snesitelnosti. Ať už cílí na Perníkovou chaloupku, na Krásku a zvíře, na Sněhurku či Cínového vojáčka, zajímá se o neurotické emoce postav mimo happy end typu "a tak žili šťastně, dokud nezemřeli". Je přitom odhodlán nás těmi monology i hystericky vtíravou druhou gramatickou osobou odčarovat a rozčarovat. V součtu se secesně pojatými pérovkami japonské malířky možná nic pro dítka základní školou povinná, avšak rodina − i ta nejvykloubenější − je v Cunninghamových očích dál nejvyšší hodnotou, byť si ji v neidylické současnosti ničíme závislostmi.

Když svět podkopává armáda entropíků
Barbora Klárová, Tomáš Končinský: Překlep a Škraloup
2016, Albatros, ilustroval Daniel Špaček, 120 stran, 399 korun

Přičinlivý Překlep a jeho spolužák Škraloup jsou entropíci − mladiství příslušníci subkultury škodičů, jejichž náboženstvím je Neřád a ideálem vysoce neuspořádaná realita. V podvratném konání se proto mají s rodiči co ohánět, zvlášť tváří v tvář Mooreovu zákonu, aby je hyperrychlost pokroku neuvrhla na smetiště dějin mezi vlastní výrobky. Scenárista Tomáš Končinský s kolegyní z kanálu ČT D Barborou Klárovou vsadili na pohádku plnou komických negací a "neználkovských" lidiček jako od ilustrátora a spisovatele Jaromíra Zápala. Jenže co si počnou plačící dítka, jimž ti pidipadouši zkazili narozeninovou oslavu? Vtípky po okrajích textu sice většinou vítězí nad plavností vyprávění o tom, zda je lepší podvolit se Zubu času podle druhé věty termodynamické, anebo zažívat věčný horror vacui, ale pointa je fyzikálně nasnadě. Třeba bude dobré, když se entropíci příště zaměří jen na cuchání nanovláken.

Neubráníme-li Benátky, moře si hravě poradí
Štěpán Zavřel: Sen v Benátkách
2016, Labyrint, přeložila Petra Nováková, ilustroval autor, 36 stran, 295 korun

Vynikající exilový výtvarník Štěpán Zavřel (1932−1999), jehož sláva v západní Evropě se vyrovná oblibě Petra Síse či Miroslava Šaška, se posmrtně vrací domů v jedné z nejslavnějších kreací. Očima prvňáčka Marka si v ní zkusil představit, jak to bude v Benátkách zalitých po špičky chrámů vypadat, pokud se naplní proroctví o potopení města v roce 2060. Ve snu, který se chlapci v doprovodu mořské víly z jeho školního výkresu zdá, hrají zdejší zákoutí všemi barvami moře od azurové až po rumělku. Mezi Dóžecím palácem a mostem Rialto rejdí ryby i langusty, medúzy, ba i chobotnice, takže podvodní říše má už konečně klid od turistických nájezdů. Zadumaným akvarelům stačí tři desítky vět na připomenutí, že příroda nás hravě přežije. Kreslíř tím nejmenší děti tiše a obrazně motivuje, že by se měly rychle zasadit o záchranu města, nejlíp s vervou lva hlídkujícího v benátském znaku.