Tříprocentní odškodnění? Výsměch

Zřejmě žádný druh majetku za poslední desetiletí nezískal na hodnotě tolik jako zemědělská půda. Poptávka po ní byla v devadesátých letech slabá, ale minimálně od doby, kdy se už jasně rýsovala perspektiva vstupu do Evropské unie, její cena setrvale mířila vzhůru. Půda neztrácela na hodnotě ani v letech krize a následné recese, kdy padaly ceny většiny nemovitostí. Naopak, poptávku dál popohnalo odstranění posledních restrikcí pro investory ze zemí EU. A poslední roky ceny žene vzhůru přebytek levných peněz a nedostatek dostatečně lukrativních příležitostí v jiných oborech. Investory láká prosté porovnání s násobně vyššími částkami, jaké se za pole platí třeba v sousedním Bavorsku, a vědomí, že dotace ani výkupní ceny plodin se tak diametrálně neliší − a naopak se sbližují.

Nikoho by tak nemělo překvapit, že na koupi pole je třeba mnohonásobek sumy požadované v roce 1990. Kromě státu. Ten totiž absurdní ocenění tabulkami starými už více než čtvrtstoletí s údaji vedenými ještě v Kčs diktuje všem restituentům, na které se půda od Státního pozemkového úřadu nedostane. A protože půda podle úřadu "došla", dostanou desetitisíce lidí jen tři procenta sumy, za kterou se srovnatelný pozemek dá pořídit dnes. "Odškodnění" za hektarový nárok se smrskne na plácek velikosti menší zahrádky. Spravedlnost? Ochrana majetku? Rovnost před zákonem? Na to většina, která letošní novelu zákona schválila, ani prezident, který ji beze slova protestu podepsal, dvakrát nehleděli.