K čemu jsou holky na světě?

K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, zní začátek básničky Jiřího Žáčka obsažené v čítance pro druhou třídu základních škol. Dílko způsobilo v Česku pozdvižení. Řada feministek a feministů v něm spatřila esenci genderových stereotypů, podle kterých žena patří do kuchyně a k dětem. Jenže na sociálních sítích narazili na odpor nejen zarytých konzervativců a primitivních machistů. Důvod lapidárně formuloval liberálně založený kolega: "Když se budeme zabývat takovými koninami, tak si toho Trumpa asi opravdu zasloužíme." Celá aféra není jen lokální anekdotou. Spíš demonstrací, jak to dopadá, když se příliš tlačí na pilu.

Demokratická společnost zřejmě snese v určitém čase jen určitou míru změn, a to i v případě, když uznává, že jde o změny pozitivní. Viděli jsme to například na vývoji postoje české společnosti k ekologii. Na začátku 90. let, kdy Česko bylo zdevastovanou zemí s nejhorším prostředím široko daleko, byly ekologické organizace populární, lidé jim široce přitakávali. Dnes je ovšem "ekologický aktivista" málem sprostým souslovím. Proč? Protože to aktivisté z pohledu většinové společnosti přehnali. Lidé sice ve vší obecnosti chtějí čisté životní prostředí, ale nechtějí, aby jim někdo omezoval jízdy autem nebo kontroloval, čím topí. Výsledkem je odmítnutí "ekologie" jako takové. V případě genderu je to podobné. Společnost jako celek oceňuje, že jsme se s rovnoprávností pohlaví dostali na nestředověkou úroveň, ale většinově nehodlá jít dál. Nechce kvóty pro zaměstnávání žen či pro zastoupení žen v politice, odmítá kritiku genderově nekorektních básniček v čítankách. Nechce "gender".