Padesát odstínů filmařské frigidity se vrátilo do kin, nový film je ještě nudnější a směšnější

Tvůrcům erotického (melo)dramatu Padesát odstínů temnoty, které včera vstoupilo do českých kin, se podařilo nemožné. Nový film, natočený podle stejnojmenné druhé části trojdílného knižního bestselleru Eriky Mitchellové alias E. L. Jamesové, je ještě nudnější, odtažitější a směšnější než snímek Padesát odstínů šedi.

Film z roku 2015 režírovaný Sam Taylor-Johnsonovou byl pošetilou červenou knihovnou, v níž se občas švihlo jezdeckým bičíkem či důtkami. Jeho pokračování, jež natočil James Foley, z předlohy vydestilovalo banálně průhlednou báchorku o chudé holce, která k multimilionářovu kontu a Venušiným kuličkám přišla.

Proč se tato harlekýnsky braková a prachbídně napsaná knižní trilogie, která si zidealizovaně pohrává s tabuizovanými sexuálními praktikami BDSM, stala celosvětovým fenoménem, je otázkou spíše pro sociology, psychology a sexuology než pro literární či filmové kritiky.

Romantické dívčí sny o pohledném princi na bílém koni a nutkání "hodných holek" napravovat "zlobivé kluky" se v ní zřejmě prolínají s podvědomými touhami po dominantních milencích. Ty dnes údajně mají ženy, kterým vadí rostoucí míra mužské podřízenosti v partnerských vztazích.

Onen sadomasochistický rámec zároveň variuje pornofantazie o sexuálním násilí, které předhazují na internet školou povinné dívky odkojené romantickou upírskou Twilight ságou.

V "Padesáti odstínech" jsou ale všechny netradiční praktiky zabaleny do natolik sterilní mondénnosti, že se stávají od skutečnosti odtrženým, a tudíž bezpečným ornamentem pro čtenářky bez rozdílu věku, vzdělání i sociálního postavení.

Navzdory názvu není nový snímek temnější než ten předchozí, ale − řečeno slovníkem E. L. Jamesové − je "vanilkovější". Příběh o vyjukané studentce anglické literatury Anastasii, jež podlehla manipulativně-majetnickým svodům dominantního multimilionáře Christiana Greye, pokračuje tam, kde první film skončil. Poddajná dívka sice poté, co jí její perverzní pan Božský poprvé trošku více napráskal na zadek, vztah pobouřeně ukončila, po několika minutách nového filmu mu však opět padne do náručí.

Pokroucená romance postavená na monotónně se opakujícím kolotoči trest/odměna−vina/odpuštění−útěk/návrat je tentokrát modifikována nevěrohodnými proměnami hlavních postav. Ze sadisty, jenž o sobě tvrdil, že "se nemiluje, ale tvrdě šuká", se pozvolna stává romantický milenec a někdejší stydlivá panna, která s ním toužila chodit na večeře a do kina, zjišťuje, že zdaleka ne všechny jeho praktiky jí jsou proti srsti.

Mezi partnery tudíž nepanuje žádné napětí, a proto je jejich selankovitý vztah dramatizován zvnějšku. Stíny na výsluní jejich štěstí vrhají zhrzené ženy z Greyovy bezútěšné minulosti, Anastasiin chlípný šéf nebo havárie multimilionářovy helikoptéry. Všechny problémy se ale bez smyslu pro načasování téměř vzápětí vyřeší.

Erotické scény jsou ve srovnání s prvním filmem krotší, je jich méně a ubylo i extravagantních hraček. Nevzrušivé jsou stejně jako minule, a to opět i vinou hereckých představitelů. Dakota Johnsonová je starší, než by její Anastasia měla být, a její herecký rejstřík se omezuje na snivé pohledy a uculování. Jamie Dornan jako chlípník traumatizovaný z dětství překrývá škálu potenciálních emocí sveřepým nebo utrápeným výrazem a až narcistní prezentací svalnatého těla, které spíš než v červené komnatě bolesti předvádí v posilovně při cvicích na gymnastickém koni.

Natočit film o dominantně-submisivním vztahu, jehož protagonisté nalézají ve vzájemné manipulaci a podvolení se uvěřitelné vzrušení, ba i opravdovou lásku, není vůbec snadné. Rafinované snímky typu Sekretářka či Pestrobarvec petrklíčový dokládají, že to možné je. Telenovelově bezobsažné produkty, jako je film Padesát odstínů temnoty, jsou ale z podstaty frigidní.