ČSSD: Hrrr na banky, to se bude líbit!

Ve chvíli, kdy ekonomika v celé Evropě roste a kdy i Maďarsko postupně snižuje sektorové daně, přichází ČSSD v rámci prvních záchvěvů předvolebního klání s nápadem zavést speciální bankovní daň. Upřímně, v současné době návrh nemá žádné opodstatnění. Když v roce 2010 jako první se spe­ciálním zdaněním bank přišel Mezinárodní měnový fond, šlo o reakci na finanční krizi − banky se jako hlavní viníci měly podílet na jejím řešení. Státy, které bankovní daň zavedly, také většinou musely svoje banky finančně sanovat. A chtěly za to zpětně nějakou kompenzaci. Nic takového v Česku nenastalo − naopak. Ani v krizi nejhorší výsledky českých bank neklesly pod 10 procent rentability vlastního kapitálu. Což je skvělý výsledek, zejména když to srovnáme se ztrátami, které vykázaly jejich mateřské ústavy, třeba KBC či Erste Bank.

Bankovní daň Bohuslava Sobotky lze chápat ve smyslu logiky Robina ­Hooda − bohatým vezmeme, chudým dáme. Možná bychom se s tím dokázali ztotožnit, kdyby bylo jasné, co tím ČSSD − kromě snahy o vlastní vzkříšení − vlastně sleduje. Třeba zjednodušení daňové soustavy, její zpřehlednění či přenesení důrazu z nepřímých daní na ty přímé. Namísto toho jsme svědky neustále se vracejících argumentů. ČSSD chce odhadovaných 11 miliard z nové daně použít na školství, dopravní infrastrukturu či důchody. Školství, především nedostatek předškolních zařízení, řeší každá vláda − neúspěšně. Dopravní infrastrukturu financují evropské fondy, pokud je Evropa nepozastaví, protože nechápe český systém výběrových řízení, kde nejdražší firma (nejlépe napojená na nějakou politickou stranu) je ta nejlepší. Důchodový účet je dlouhodobě v minusu a jakoukoliv snahu o reformu zařízla právě ČSSD. Nutno také dodat, že rozpočet je v přebytku, takže ani tady aktuálně není důvod pro zavedení speciální daně.