Trumpovy Oscary: Politická korektnost nevyhrála nad uměleckými kvalitami

Očekávalo se, že to bude nejpolitičtější předávání Oscarů za hodně dlouhou dobu. A nakonec to opravdu byla noc, na kterou diváci nezapomenou. Ne však kvůli politice.

Když moderátor Jimmy Kimmel v úvodu nedělního ceremoniálu "poděkoval" Donaldu Trumpovi za to, že díky jeho vystupování si už nikdo nevzpomene na loňské obvinění Oscarů z rasismu, spojil obě ústřední témata večera. Mísily se v něm narážky na Trumpovu nevstřícnost k migrantům a menšinám s nápravou politiky akademiků, kteří loni i předloni nominovali jen samé bílé herce.

Pak přišel bizarní závěrečný zvrat. Producenti favorizovaného muzikálu La La Land, který 14 nominacemi vyrovnal historický rekord snímků Vše o Evě a Titanic, zrovna děkovali za zisk sedmé, hlavní trofeje, když se ukázalo, že soška za nejlepší film patří nejsilnějšímu konkurentovi, dramatu Moonlight.

Zatímco vtípky i vážněji míněné narážky na Trumpa byly takřka povinností, tento přešlap organizátorů se rychle stal nejkomentovanější událostí na sociálních sítích i v médiích s titulky jako "Nejdivočejší chvilka v dějinách Oscarů".

Jako by La La Land, muzikál vyprávějící o střetu snů s realitou, narazil i ve skutečnosti. Sny o vzkříšení jednoho z nejvelkolepějších a zároveň na Oscarech nejopomíjenějších amerických žánrů zastavilo černošské drama s homosexuální tematikou. To získalo i cenu za adaptovaný scénář a jeho herec Mahershala Ali není s Oscarem za vedlejší herecký výkon jen jedním z oceněných Afroameričanů, ale také vůbec prvním oscarovým muslimským hercem.

Politická korektnost sice nevyhrála nad uměleckými kvalitami, ale všem, kdo to tvrdí, bude obtížné oponovat. Přitom se jednalo o nejpříčetnější rozdávání Oscarů za dlouhou dobu. Ambiciózní, ale nikoli neproblematický La La Land získal sošky za kameru či nejlepší režii − Damien Chazelle se tak stal ve 32 letech nejmladším režisérem oceněným Oscarem. A byť byli afroameričtí herci nominováni ve všech čtyřech hereckých kategoriích, vyhráli jen za vedlejší role.

Nejlepším hercem v hlavní kategorii se stal Casey Affleck za nenápadnou, soustředěnou roli ve smutném dramatu Místo u moře, které získalo svému tvůrci Kennethu Lonerganovi cenu za původní scénář a ukázalo, že akademici umí ocenit i jemnější, neokázalá díla.

Oscary v obrazech: Zmatené vyhlášení nejlepšího filmu, Stingova píseň a děkující herci

Dalších 13
fotografií

Naopak nejlepší herečka Emma Stoneová z La La Landu trochu nabourala bonmot moderátora Kimmela, že v Hollywoodu se nediskriminuje podle země původu, ale podle věku a váhy. Porazila legendu evropského filmu Isabelle Huppertovou, jejíž výkon ve zdrcujícím sexuálním dramatu Elle měl "oscarové parametry", tedy fyzické scény či podvratné proměny zneužívané ženy v pokušitelku a mstitelku. A především byl skvělý, jen bohužel ve francouzštině.

Když si na začátku moderátor dělal legraci z toho, že "se Oscary přenášejí do 225 zemí, které nás nyní nenávidí", nebo když rodilý Ital Alessandro Bertolazzi věnoval svou cenu za nejlepší make-up "všem imigrantům", šlo o vítaná pošťouchnutí.

Ale když Íránec Asghar Farhádí získal Oscara za snímek Klient a jeho vítězný projev o nebezpečí dělení na "nás a naše nepřátele" byl čten v zastoupení, objevily se i smíšené pocity. Ne nad nepřítomností Farhádího.

Jeho gesto na protest proti Trumpovu příkazu nepouštět do Spojených států občany muslimských zemí patřilo k nejpotřebnějším činům celých letošních Oscarů. Sílu gesta však oslabuje pochybnost, zda Klient nezískal ocenění jen z politických důvodů, když před Trumpovým výnosem byl favorizovaný vynikající německý film Toni Erdmann.

Nejzásadnější událostí Oscarů určitě není závěrečný "trapas" způsobený nesprávnou obálkou. Ale v tom, jak nakonec La La Landu cenu "uzmul" politicky "zabarvenější" film Moonlight, je něco symbolického.

Moonlight nepatří k těm snímkům, které občas Oscary vyhrávají jen kvůli tématu. Jedni si i tak dál budou myslet, že La La Land je málo doceněný klenot americké kinematografie, druzí, že jde o nefunkční, byť v detailech třeba pozoruhodný koncept, jak spojit staré s novým.

Vzájemné uznání, s jakým se týmy obou filmů vystřídaly na pódiu, je však nakonec tím nejpůsobivějším "politickým" gestem, které by mělo oslovit příznivce i odpůrce jakéhokoliv nominovaného filmu. A nejen je.