David Vávra nastěhoval své domy do galerie. Výstava zachycuje jeho představivost i hravost

Mnoho věcí ve svém životě považuje herec a architekt David Vávra za požehnaný omyl. "Třeba když mi tatínek koupil fixy a já těma fixama v devíti letech kreslil hotely, kavárny nebo Vinnetoua," říká v dokumentu, který k jeho nedávným šedesátinám uvedla Česká televize.

Barevné obrázky s hotelem, kavárnou a Vinnetouem jsou teď spolu s průřezem Vávrovy architektonické práce k vidění v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Výstava dostala název Běžet s domy.

Absolvent Stavební fakulty ČVUT a Akademie výtvarných umění, spoluzakladatel Divadla Sklep a průvodce populární televizní sérií Šumná města s domy žije. Nápady dostává všude: na chalupě, v kavárně, ve vlaku. V něm cestou z Chebu do skicáku načrtl řešení zdánlivě neřešitelné situace, kdy chebští radní potřebovali rychle přemostit řeku na místo, kudy už vedla cyklostezka. Padací lávka vyvedená ve Vávrově oblíbené červené "angličákové" barvě nakonec tvoří s přilehlou vyhlídkovou věží téměř pohádkovou kombinaci.

Lávka je spolu s královéhradeckou knihovnou, interiérem kladenského divadla, zahradní vilou v Jevanech a dřevěnou kapličkou v Brzině na Příbramsku pilířem výstavy. Představuje nejen záběr Vávrova ateliéru, ale také autorův humor, smysl pro absurditu, obří představivost a dětskou hravost. Ty se v různých podobách objevují ve všem, čemu se Vávra věnuje: v architektuře, volné tvorbě i užitém umění.

David Vávra nastěhoval své domy do galerie

Dalších 5
fotografií

Dobře je to vidět třeba ve zrekonstruovaných interiérech Městského divadla Kladno. Podle fotografií z místního archivu Vávra nakreslil na strop souhvězdí, která symbolizují vývoj divadelního dramatu do současnosti. "Hvězdy" a "hvězdičky" se tak potkávají na jevišti i nad ním.

Lustr, odkládací stolek a desítky dalších míst architekt vyzdobil takzvanými fusingovými skly − speciálně vyrobenými skleněnými kolážemi − s odkazy na kladenskou historii. Do dveří umístil i odkaz na místního rodáka, architekta Antonína Raymonda.

Část dětského oddělení v královéhradecké městské knihovně zase postavil ze stavebnice Merkur. Bývalo by ze stavebnice celé, ovšem to by minulé vedení knihovny nesmělo tvrdit, že holčičky Merkur nesnáší. "Takhle je to jen merkurové torzo," usmívá se Vávra nad snímkem s letadlem zavěšeným nad jedním ze stolů.

A ještě další oblíbený materiál Vávra v knihovně použil: zábradlí nad schody lemují hřbety knih z barevného umělohmotného perspexu, který architektovi připomíná oblíbenou poetiku bruselského Expa 58. Perspex dostal třeba do interiérů smíchovského Švandova divadla a pracoval s ním i při rekonstrukci pražského sklepáckého Divadla Dobeška.

"Nohy perspexových stolů firma udělala z násad od krumpáčů, protože neuměla vyrobit takové, jaké jsem načrtnul − to je přesně poetika Divadla Sklep," míní Vávra.

Odkaz na Expo 58, jeho pastelovou barevnost a sklolamináty najdou i návštěvníci Fragnerovy galerie. Jako součást Vávrova architektonického a myšlenkového desatera se tu připomíná vedle starověkého Řecka, Karla IV., staveb Jana Blažeje Santiniho, českého kubismu či města Brasília.

Kreslený průvodce na černém papíře vznikl loni jako vedlejší produkt zlínské přednášky, kterou Vávra absolvoval s kolegy Svatoplukem Sládečkem a Jiřím T. Kotalíkem. Na jeho popud si všichni zúčastnění definovali také to, co pro ně architektura není. "I ta nejhorší architektura je architektura. Architektura mizí s nástupem války, když se bourají domy a umírají lidé," říká Vávra.

K výstavě Běžet s domy vydává nakladatelství Grada knihu s fotografiemi a skicami použitých i neuskutečněných návrhů, scénografií a užitého umění, které Vávra vyprodukoval od počátku devadesátých let. Mezi texty, "architektonickými" básněmi a obrázky známých i menších projektů − třeba Archy, kterou v pražské zoologické zahradě vzala v roce 2002 voda, nebo vysočanské hokejové restaurace Na Staré ráně se stoly ve tvaru kluziště − jsou jen tak mimochodem vložené Vávrovy diplomy z běžkařských a běžeckých klání. S domy se dá běžet i maraton.