Kdekoliv se objeví, poker jezdí za ním. Já tu hru přitahuju, říká Leon Tsoukernik

Před čtrnácti lety si vášnivý hráč pokeru a tehdy už bývalý obchodník se starožitnostmi Leon Tsoukernik otevřel na hranicích s Německem kasino specializované na tuto karetní hru. Dnes je z jeho podniku největší pokerové kasino v Evropě, kam měsíčně přijede 20 tisíc hráčů. Vrcholem Tsoukernikova snažení je zisk pořadatelství celosvětově druhé největší pokerové akce tohoto roku, ve které se bude na podzim hrát minimálně o 600 milionů korun.

HN: Jak jste se vůbec dostal ke kasinu?

Původně to byla spekulativní investice do pozemků, někdy v roce 2002. Byl o ně enormní zájem ze strany provozovatelů kasin, tak jsem si řekl, že ho udělám sám. Být majitelem světově uznávaného kasina je sen každého hráče, nejen hazardního. Byl jsem vášnivým hráčem pokeru a to prostředí jsem znal. Vedl jsem do té doby obchod s uměním, takže se sešla myšlenka hráčská s manažerskou. Vzor pro mě byla kasina v Las Vegas. Tady byly pouze herny. Kasino jsem otevřel v roce 2003, fantasticky funguje a jezdí k nám celý svět.

HN: Když jste King's otevíral, neměl jste přece jenom trochu pochybnosti?

Před otevřením mě samozřejmě všichni považovali za úplného blázna, protože jsem chtěl otevřít velký byznys někde na Rozvadově. Nikdo tomu nevěřil. Ale už první den byl výborný a od té doby jde obchod jenom nahoru, nikdy jsem neměl jediný výkyv dolů, do dneška. Po otevření jsme měli návštěvnost 2,5 tisíce lidí za měsíc, teď máme 20 tisíc.

HN: A výsledky?

Celková čísla za rok 2016 ještě nejsou k dispozici. Celkově se prosázely asi čtyři miliardy korun. Loni k nám přijelo přes čtvrt milionu hráčů, polovinu tvoří Němci, pak další státy. Češi tvoří zhruba čtyři procenta klientely.

HN: Proč má kasino v Rozvadově úspěch?

Víte, čeho se profesionální hráči pokeru nejvíc bojí? Že pojedou přes několik států hrát turnaj a bude tam prázdno nebo tam nebude dostatek kvalitních soupeřů. Nebojí se toho, jestli prohrají. Do Rozvadova lidé jezdí, protože je to tady akční. Je jedno, kde takové místo stojí, jestli v Praze nebo v Rozvadově, pojedou za tím kamkoliv.

HN: V čem akční?

Přirovnám to k lyžařskému resortu. Aby byl úspěšný, musí být kvalitní. Musí do něj jezdit osobnosti spojené s lyžováním. Ale hlavně potřebujete sníh. Když jedete na lyže, jedete s tím, že tam bude sníh vždycky. A teď si vezměte, že přijedete do pětihvězdičkového střediska a místo sněhu tam bude tráva. Nezalyžujete si, i když to tam bude sebeluxusnější. A u pokeru je to stejné. Já tu hru přitahuju, kdekoliv se objevím, hra jezdí za mnou. Bylo to tak od začátku. Před třemi týdny jsem byl v Rakousku v úplně prázdném kasinu, najednou tam začali najíždět lidi a za chvíli tam bylo 40 až 50 pokerových hráčů. Jenom proto, že jsem do toho kasina přijel. V Americe jsou další takové osobnosti, které hru přitahují. Na podobném principu funguje víc byznysů, například když máte vedle sebe dva bary, jeden je prázdný, druhý je plný a ten plný je dražší. Lidé chodí tam, kde se něco děje. Ať už je to akce jakéhokoliv druhu, lidi přitahují další lidi. Ale přitáhnout je musí provozovatel.

HN: Máte pravidla, koho do kasina pustit? Mohou u vás hrát místní?

Jsme ve vesnici se 700 obyvateli a já tady nechci žádný sociální problém. Dokonce jsem navrhoval, aby se do zákona o hazardu dalo, že lidé nebudou moct hrát v místě svého bydliště, protože to napomáhá patologickému hraní. Ale v zákoně to nakonec není, nebyla k tomu vůle. Já jsem všem v okolí řekl, že si nepřeji, aby tady hráli. Opravdu se nechci dožít toho, že mi sem přijde matka se dvěma dětmi, že jejich otec tady prohrál výplatu a co s tím udělám. Určitou překážkou, aby sem nechodily hrát sociální případy, také je, že u nás bereme pouze eura.