Galerie z Bratislavy otevřela pobočku v Praze, na první výstavě figurují gramofonové desky

Slovensky psaná pozvánka na vernisáž v nové galerii Zahorian & Van Espen naznačuje, že nabídka současného umění v Praze bude zase o něco pestřejší. V pořadí teprve druhá výstava na letenské adrese Šmeralova 3 nabízí komorní přehlídku děl dvou českých umělců Milana Grygara a Jiřího Davida spolu s pracemi slovenského autora Milana Adamčiaka.

Právě slovenští tvůrci budou mít v Praze silnější hlas, neboť galerie Zahorian & Van Espen je pobočkou stejnojmenné síně z Bratislavy, která ve slovenském hlavním městě působí šest let. Tam galerie sídlí ve velkých industriálních prostorách bývalých garáží, kdežto v Praze má pronajaté dvě místnosti ve starém činžovním domě.

"Náš tým je malý, zatím si netroufáme táhnout dva velké prostory. Ale zdá se nám, že i na Letné má to místo svého ducha," říká slovenská kunsthistorička Silvia Van Espen.

Ta galerii vede s podnikatelem Jozefem Zahorjanem, který dříve pracoval v zahraničí pro OSN. "Stojíme na dvou nohách − on rozumí obchodu a já se na věci dívám zase z odborného hlediska," dodává galeristka, jež vystudovala pařížskou Sorbonnu.

Umění ze Slovenska má v Praze silnější hlas

Za šestiletou historii galerie připravila třicet výstav a vydala pět katalogů. Nejsilněji je v jejím portfoliu zastoupena generace umělců narozených okolo roku 1980 − například fotografka Lucia Sceranková, která studovala pražskou AVU a byla třikrát finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, nebo Adéla Babanová, rovněž finalistka Chalupeckého ceny, která pracuje s videem.

Jak ale ukazuje aktuální výstava, Zahorian & Van Espen se neorientuje pouze na mladou generaci. "Máme tu čest spolupracovat s umělci, kteří jsou významnými osobnostmi," říká Silvia Van Espen a jmenuje Jiřího Davida či Rudolfa Sikoru. Galerie zastupuje třináct umělců, kterým připravuje výstavy a jejichž práce nabízí také na mezinárodních veletrzích − v Paříži, Bruselu, Boloni, Londýně i New Yorku.

Výstavní program galerie Zahorian & Van Espen však zahrnuje ještě další umělce, nejen ty "kmenové", jak ukazuje i aktuální pražská výstava. Hostem je Milan Grygar a také Jiří Kovanda v neobvyklé roli kurátora.

"Galerie mě vyzvala, abych z děl tří vybraných umělců sestavil výstavu," říká Kovanda, který v galerii pracoval trochu jako při vlastních intervencích do prostoru − jen za výchozí "materiál" použil práce kolegů.

Formálním pojítkem výstavy nazvané Půdorys oka je kruh, tvar převzatý z gramofonových desek použitých v objektech Milana Adamčiaka, který nedávno zesnul v sedmdesáti letech. Slovenský umělec, původní profesí muzikolog, jehož velkou samostatnou výstavu minulý týden zahájila Slovenská národní galerie v Bratislavě, soustavně zkoumal vztah vizuálního umění a hudby.

V Praze jsou vystaveny jeho upravené plastové desky, jaké se v gramofonové éře přibalovaly do časopisů. Adamčiak je svými nápisy ("ready hand made") a jinými zásahy "dozdobil" a jako nějakou hudební cenu vlepil na červenou filcovou podložku.

Dokonalý kulatý tvar mají i barevné kruhy na třech čtvercových plátnech devadesátiletého Milana Grygara, který se rovněž zabývá provázaností zvuku a obrazu. Trojice obrazů patří do proslulé série Antifon, ve kterých zvukový tón vyjadřuje barevný odstín.

Kruh opisuje i velký dřevěný objekt o 30 let mladšího Jiřího Davida. Složený z krátkých prkének působí křehce a nestabilně, poslední díl vespodu kruhu nahrazuje nůž. Jestliže má představovat možná také oko, jak napovídá název výstavy, působí ostří nože, otočené do středu, obzvlášť krutě.