Zlý Inženýr Mikulka: Písničkářský objev ve věku trollingu a postironie

Tyhle songy by byl luxus přehlédnout. Kapela Inženýr Vladimír, kterou lze lépe než kdy dřív objevit s albem Sexappeal, je nová faseta na české písničkářské scéně. Klíčové znaky stylu? Kousavost, černý humor, jízlivost, trolling: snad ve volném příbuzenství s webem Prigl.cz nebo neúprosnou filmařinou Larse von Triera.

Stručná biografie: divadelní kritik Vladimír Mikulka zpívá vlastní písně už léta. Tu a tam napsal perlu, třeba píseň o snu, v němž se eroticky spojují Jan Nedvěd a Daniel Landa − a tak se rodí hity romantické i vlastenecké zároveň. Album Sexappeal je ale ten nejlepší materiál, co kdy Inženýr Vladimír publikoval.

Převládá dikce, která si nedělá nárok na titul "hudba utěšitelka". Mikulka jako by testoval, co posluchač přijme: s mírným úsměvem umí být nepříjemný, leckoho může naštvat a popudit. "Průměrný muž plul po vlnách mainstreamu," otvírá portrét umaštěného manželství na dovolené. Jenže posmívá se i těm, kteří se cítí být něčím víc: "Jsi průměrnej a nikdo z nás by s tebou nespal!"

Kdo v Česku píše takové refrény? Titulní Sexappeal nepatří k vrcholům alba, ale generační shrnutí "děda bejval pankáč a já jsem tvůj tichej sráč, pistolník s depresí − no future…" utkví. Stejně jako vyznání, co způsobuje v určitých kruzích touhu: "Funkce ti dodává sexappeal".

Centrem alba je zdánlivě nejskandálnější, ale především nejpronikavější Náboženství knihy. Mikulka ho na koncertech uvádí jako "píseň, která není o tom, o čem se zdá být", a ví proč. Centrální vulgarismus může na rychlé ucho působit jako červený hadr: "Jsi katolička? Dost na tom záleží: Píchám jen katoličky! Nekatoličky nepíchám!"

Dál se ale rozprostře groteskní vize světa "pořádku", kde by si sex a sprosťárny měli užívat katolíci jen s katoličkami, protestanti s protestantkami a muslimové s muslimkami. A čím víc se tu chce druhým nařizovat, jak, s kým a co mají dělat, tím víc se vypravěč zaklíná vírou a láskou. Rozvibrovaná funková kytara docela šťastně dělá právě z téhle písně plnokrevnější hudební kus než z většiny Mikulkova hospodského folkrocku.

Všechnu tu poetiku negativity drží při smyslu humor. Nejveselejší písnička nazvaná Druhá nejlepší ženská je o trhání nehtů − tedy o radosti z fungujícího sadomasochistického vztahu a zpracovaného oidipovského komplexu. Celé trio se naučilo dobře pracovat s vemlouvavými melodiemi a žánry, z nichž se náhle prořízne ven radikální sdělení, jakoby v rozporu s náladou muziky.

"Zlá" píseň Káčátka vyslovuje stereotypizace, nad nimiž může naskočit husí kůže: "Co si má počít holka, která není dost hezká, aby z ní mohla bejt štětka?"

O nekorektnosti ale může mluvit jenom posluchač, který nepochopí, že Mikulka dělá to, co třeba americký písničkář Randy Newman: občas jeho písně vyprávějí postavy xenofobní, zbabělé nebo utkvělé v zajetých klišé. To je dobré téma: máme snad ve skutečném životě málo suverénních šiřitelů pokroucené reality?

Inženýr Vladimír hrává akusticky i elektrifikovaně, vždy s ležérní nedokonalostí. Je nedoobjevený. Album Sexappeal by ho mělo přihrát všem dramaturgům, kteří chtějí z české scény posbírat smetanu: stačí kliknout na Bandcamp.com. Stane se, že jedni budou Inženýra Vladimíra poslouchat naprosto ironicky a druzí upřímně. Jistě i proto teď vede rejpal Mikulka jednu folkovou hitparádu s písní Tohle by Ježíš neřešil.