Recenze: Nový díl Pirátů z Karibiku za 350 milionů dolarů je výpravná podívaná, dokonale využívá 3D

Obvykle to bývá naopak. Existuje kniha nebo komiks, potom film a nakonec vznikne atrakce v zábavním parku.

S Piráty z Karibiku to v roce 2003 bylo jinak a poprvé naopak. Nejdříve existovala atrakce v Disneylandu, kde návštěvníci plují v lodičkách jeskyní a všude možně jinde, teprve potom vznikl film. Do dnešního dne dokonce pět filmů. Ten nejnovější, nazvaný Salazarova pomsta, právě přichází do kin.

Piráti z Karibiku tak dali naději všem, že filmový příběh lze nakonec dopsat také k adaptaci počítačových her Angry Birds nebo Tetris. Byl to tehdy odvážný počin, protože před ním se vinula série propadáků − filmy o pirátech byly prokleté již od osmdesátých let kvůli snímku Piráti od Romana Polanského a v následující dekádě krach Ostrova hrdlořezů potopil i celou hollywoodskou společnost Carolco.

Hlavouni Disneyho studia navíc byli zděšeni, když viděli Johnnyho Deppa, který v té době byl spíš podivínským maskotem v bizarnostech režiséra Tima Burtona, a nyní s výrazně podmalovanými očními linkami vrávoral v Pirátech z Karibiku nepevným, opileckým a poněkud "gay vykrouceným" krokem coby kapitán Jack Sparrow.

Jenomže se stal zázrak − Piráti z Karibiku se proměnili v megahit a navrátili do velkorozpočtových titulů hned tři parametry, jež do té doby nebyly v kurzu: dobové kostýmy, špínu za nehty i v obličeji a čistou romantiku pro chlapce i dívky − pro jedny šermovali, druhým nabídli čistou lásku.

Potíž s následujícími díly zůstávala vždy stejná − veškerá pirátská mytologie se tu konstruuje velmi uměle, nemá žádné hlubší jádro, díky němuž by hrdinové procházeli proměnou. Vše existuje jen jako záminka k neuvěřitelným honičkám a megalomanským bitvám.

Již třetí díl nazvaný Na konci světa před deseti lety působil docela vyždímaně a čtvrtá část Na vlnách podivna jako odvar z vyždímaných ponožek z minula. Tržby v amerických kinech sice klesaly, ale ty celosvětové stouply nad miliardu dolarů.

Nový, pátý díl Salazarova pomsta patří k pokračování, které nejspíš nikdo neočekával s nadšením. Ale vzhledem k tomu, že Piráti jsou nyní zavedenou značkou, bude se na ně chodit hodně. A to i přesto, že skuteční digitální piráti verzi Salazarovy pomsty nabízeli již před premiérou na internetu.

Pětka je totiž beztak podívaná do kina, která dokonale využívá 3D formátu, a tak si divák připadá, že kolem něj skutečně létají dělové koule, stříká voda a že je možné, aby několik párů koní dokázalo utáhnout celý bankovní dům, nejenom sejf.

Piráti z Karibiku vždycky bavili nejlépe tím, že dokázali dokonale skloubit živou akci s počítačovými triky a Jack Sparrow se choval jako postavička z kreslených burlesek. Také v novém filmu stokrát unikne jisté smrti, aniž by si to nejspíš ve svém rumovém stavu uvědomoval.

Sparrow je vůbec unikátní akční hrdina, který nepotřebuje dělat téměř nic cíleně a jenom uvádí svět okolo sebe v chaos, případně tohoto chaosu nahodile využívá. Opět se kolem něj pohybují dva celkem nanicovatí mladí krásní lidé, kteří k sobě zahoří citem, opět proti němu stojí ještě smradlavější a olezlejší protivníci, opět se usiluje o nalezení jakéhosi magického artefaktu − víceméně všechno při starém.

Ačkoliv režii neměl osvědčený Gore Verbinski, ale dva norští filmaři, Joachim Rønning a Espen Sandberg, kteří za sebou mají už životopisný snímek o mořeplavci Thoru Heyer­dahlovi, na akčních scénách ani humoru se to neprojevuje negativně.

Oproti minulým nesnesitelně dlouhým dílům má pětka bezbolestně snesitelnou dvouhodinovou délku, nabízí bystrým očím camea jako Paula McCartneyho v roli Sparrowova strýčka a především: neuvěřitelnou výpravu, u níž je zřejmé, proč se jedná o pravděpodobně nejdražší film, jaký dosud vznikl. Jen do produkce bylo napumpováno nejméně 350 milionů dolarů.

Pirátská série, která neustále pracuje s motivem prokletí a vstávání z mrtvých, překonala kletbu úmornosti mnohých pokračování. Její pětka by si zasloužila v popcornovém hodnocení klidně čtyři hvězdičky z pěti.