Muslimové, žid, Evropan a Indové zpívají o lásce a Bohu. Festival Respect veze kapelu spojenou s kytaristou Radiohead

Až z mahárádžova paláce do pražského parku Stromovka přijíždí hlavní hvězdy festivalu Respect, který se uskuteční o víkendu.

Skupinu zvanou Junun tvoří devatenáct indických hudebníků, kteří se na několik týdnů zavřeli do pevnosti v Džódpuru, městě v indickém státě Rádžasthán.

Výška? Asi sto dvacet metrů nad městem. Prostředí? Paláce, dvory, svatyně a kobky. Na každém nádvoří dítě, před dveřmi dvacet párů vyzutých bot. A důvod? Do Indie přijeli izraelský zpěvák Shye Ben Tzur a Jonny Greenwood, kytarista proslulé britské skupiny Radiohead, aby tu vytvořili jedno z nejpozoruhodnějších hudebních spojení za poslední roky.

Písně, které předloni vydali na desce a v sobotu je zahrají v Praze, znějí západním uším jedinečně. Jsou silně rytmické, pravidelnými dobami a zvláštním melodickým pohybem připomenou indické rágy, v nichž je melodie nadřazená harmonii − dokonce i kytarista Greenwood, z Radiohead zvyklý hrát akordy, tu s nástrojem spíš improvizuje do rytmu.

Avšak zvuk Junun tvoří také interpreti speciální pěvecké techniky qawwali, původně od islámských mystiků z Pákistánu. Na indické bubny a strunné nástroje hrají obyčejní muzikanti z ulice. Nad vším zní šestičlenná dechová sekce. A protože izraelský lídr kapely Shye Ben Tzur se oženil s muslimkou a léta žil v Indii, kromě hebrejštiny zpívá ještě v hindštině, a dokonce urdštině, indoíránském jazyku.

Snad ani mezi účastníky se nenajde nikdo, kdo by všem těm tradicím, jazykům a nástrojům rozuměl. Právě v tom je půvab Junun: ve spojení, které je čistě intuitivní a vzniká křížením kultur.

Na Západě muziku posouvají změny v harmonii, kdežto hudba Junun graduje zrychlením tempa, opakováním melodie. Pěvci a instrumentalisté se v pevnosti sžívali několik týdnů, vytvořili si vlastní svět. Odpočívali jen při voláních muezzina, případně když vypadl proud.

V dlouhých, až devítiminutových skladbách si pozoruhodně rozumějí. Zavírají oči, hýbou se do rytmu, dostávají se do transu.

Nálada je vznešená, až gospelově posvátná: zpívají se chvalozpěvy na Boha, toho židovského i muslimského. Rutinu rozbíjí vytrvalý příval nových zvuků, jako když zpěvák Ben Tzur vezme flétnu nebo kytarista Greenwood rozezní raný francouzský elektronický nástroj zvaný Martenotovy vlny.

V dnešní době je Junun cenný z několika důvodů. Zaprvé je to hudba vrcholně humanistická. V době, kdy světem znovu otřásá střet náboženství, spolu muslimové, židé, Evropan a Indové z různých kast zpívají o lásce a Bohu. "Pro židy jsem žid, pro muslimy muslim / Ať už mluvím jazykem jedněch či druhých / Pro mě je to vše jeden jazyk," ozývá se z Junun. To může poslouchat každý, nehledě na vyznání.

Zadruhé Junun potvrzuje životnost konceptu world music, jak se na Západě z obchodních důvodů přezdívá cizokrajné muzice. Junun svým způsobem rozvíjí trend ze 60. let, kdy Západ začal poznávat indickou kulturu: kdy Beatles objevili sitáristu Raviho Šankara a skladatelé vážné hudby Philip Glass či Terry Riley ze studií indických rytmů vynalezli minimalismus.

V tomto směru dodnes zaznívají nařčení z imperialismu či kolonialismu. Slavný zpěvák jako Peter Gabriel nebo Damon Albarn natočí desku s Afričany a hned je slyšet, že jde o kolonizaci. Že žravý Brit přijel vykrást domorodou kulturu, aby s jejím zvukem válcoval své hitparády a tak podobně.

Ve skutečnosti je to naopak. Projekty jako Junun jsou velká služba vzdáleným kulturám. Rozšiřují obzory, otevírají dveře muzikantům, po nichž by na Západě jinak nikdo neštěkl.

Zejména důležitý je pak Junun v době, kdy se státy izolují. Kdy uzavírají hranice, odmítají uprchlíky nebo tvrdí, že porozumění mezi národy není možné. Samozřejmě že je. Junun je toho nejlepším důkazem: poznáním cizího vzniklo něco nového, jedinečného.

Do pražské Stromovky kapela přijede v komornějším obsazení, jen devět z devatenácti hudebníků. Nejcitelněji bude chybět kytarista Greenwood. Přestože dodnes pózuje v tričku Českého rozhlasu, které osm let nazpět koupil v bazaru před pražským koncertem Radiohead, momentálně je s Angličany na turné. Do Prahy to nestihne.

A chybět bude také švitoření ptactva z mahárádžova paláce, které se do studiové nahrávky Junun obtisklo. Greenwooda půjde nahradit těžko: snad si s Junun zazpívají alespoň pražští ptáci.