Výstava v polském Krakově: Z antické sochy je hipster, z Mony Lisy objekt krádeže

Od naší zpravodajky v Krakově – Krakovské Muzeum současného umění, známé pod zkratkou MOCAK, se v posledních letech systematicky zaměřuje na výtvarné zpracování témat, která se týkají každodenního života. Přehlídka nazvaná History in Art se současným pohledem dívala na válečné drama, Sport in Art se zaměřil na lidské ambice a potenciál těla, výstava Medicine in Art ukázala, jak náchylný je člověk k závislostem všeho druhu. Economy in Art si zase pohrávala s mocí peněz.

Aktuální výstava Art in Art, která je v Krakově k vidění do 1. října, z existenciální linie uhýbá. Představuje obrazy, instalace či sochy, kterými umělci mění vyznění již známého díla, jež si vybrali z historie výtvarného umění. Zdůrazňují aspekty, kterých by si divák původně ani nevšiml.

A tak třeba rakouský umělec Manfred Grübl poukazuje na paradoxní situaci nejslavnějšího obrazu světa: da Vinciho Mona Lisa je v pařížském Louvru přísně střeženým unikátem, přitom jen několik kroků od galerie se za pár eur prodává nespočet reprodukcí.

Z antické sochy je hipster, z Mony Lisy objekt krádeže

Další 4
fotografie

Grübl se v několikaminutovém videu snaží k obrazu proniknout přes odpor ochranky a napodobit tak situaci z roku 1911, kdy si Monu Lisu odnesl zloděj − bývalý zaměstnanec muzea Vincenzo Perugia. Dílo bylo poté ještě slavnější a návštěvníci muzeum hojně navštěvovali jen proto, aby viděli prázdnou zeď.

Podle kurátorky Delfiny Jalowikové jde na nynější krakovské výstavě o sofistikovanou hru s významy. A hra je to nápaditá, vtipná a zábavná.

Divák se podiví, jak málo "odpadu" se mezi vystavenými pracemi od více než šedesáti autorů z celého světa najde a kolik nosných cest objevili, aby význam mistrovských děl proslulých umělců posunuli.

Pro mladé návštěvníky bude magnetem výstavy práce Léa Caillarda. Jako kdyby tento francouzský umělec chtěl na svých objektech prakticky vysvětlit teorii simulaker filozofa Jeana Baudrillarda, tedy vztah mezi originálem, kopií a realitou: vyfotografoval antické sochy, snímky v počítači upravil, "oblékl", zdůraznil některé části těl a v muzeu je vystavuje jako postavy z 21. století, jimž říkáme hipsteři.

Portrét britské královny Alžběty I., která odmítla nabídku k sňatku, neboť byla vdaná za Anglii, si zase ze své starší série z roku 2006 vypůjčila Polka Pola Dwurniková.

Svou práci parafrázuje slovy "Jsem vdaná za malbu" a obraz autoportrét doplňuje textem: "Jsem malířka a tento obraz jsem namalovala proto, abych demonstrovala nesouhlas s konceptuálními tendencemi, které se v polském umění objevovaly v první dekádě 21. století."

Cesta krakovským muzeem tak funguje nejen jako procházka lesem nápadů, ale rovněž jako alternativní encyklopedie dějin umění. Co by se stalo s melancholickými momenty amerického malíře nové věcnosti Edwarda Hoppera, kdyby mu na ně svítily paprsky z Rembrandtových obrazů? Kolik klasických děl je možné rozložit na kubistické prvočinitele? Jak vypadá da Vinciho slavný obraz Dáma s hranostajem ve chvíli, kdy hranostaj ožije, opustí plátno a ustele si na jeho rámu? Jsou dámy relaxující v budapešťských Gellértových lázních opravdu podobné gotickým madonám? Krakovské muzeum na tyto otázky odpovídá.